Charles Limb: Budování hudebního svalu

Když přemýšlíme o našich smyslech, většinou nemáme na mysli důvody, proč se vyvinuly, z biologického úhlu pohledu. Nemyslíme na evoluční nutnost, že musíme být chráněni smysly, ale to je nejspíš důvod, proč se naše smysly vyvinuly -- aby nás ochránily, abychom přežili. Vlastně když uvažujeme o smyslech, nebo když uvažujeme o ztrátě některého z nich, většinou si myslíme spíš něco jako: možnost sáhnout si na něco luxusního, ochutnat něco chutného, ucítit něco voňavého, vidět něco krásného. To chceme od našich smyslů. Chceme krásu; nechceme jenom účel. A když přijde na obnovení funkčnosti smyslů, jsme ještě velmi daleko od toho, abychom mohli poskytnout krásu. A o tom vám dnes chci něco málo říct.

Platí to i pro sluch. Když uvažujeme o tom, proč slyšíme, nemáme na mysli schopnost uslyšet poplach nebo sirénu, přestože je to jistě důležité. Chceme mít sluch kvůli hudbě.

(Hudba)

Jak mnozí z vás poznali, to byla Beethovenova Sedmá symfonie. Mnozí z vás vědí, že byl hluchý, nebo téměř hluchý, když ji napsal. To, na co jsem vás chtěl upozornit, je, jak je zvláštní, že dokážeme slyšet hudbu. Hudba je jednou z nejzvláštnějších věcí vůbec. Jsou to akustické vibrace, přenášené vzduchem, energie, vlnící se vzduchem, co nás lechtá na bubínku. Právě lechtání bubínku, které přenáší energii do sluchových kůstek, které ji přemění na proměnlivý impuls uvnitř hlemýždě, a pak se přemění na elektrický signál v našich sluchových nervech, které ústí do našeho mozku, jako vjem písně nebo krásné hudební skladby. Tento proces je zcela abstraktní a velice neobvyklý. A jenom o tom bychom si mohli povídat celé dny, abychom přišli na to, jak je možné, že slyšíme něco tklivého, když to vzniká z vibrace vzduchu.

Víme, že co se týče sluchově postižených, většina lidí ztratí svoji schopnost slyšet v části, která se jmenuje hlemýžď, ve vnitřním uchu. Odehrává se to na ploše o rozměru vlasu. Kdyby jste si museli vybrat smysl, o který přijdete, budu k vám upřímný, když řeknu, že dokážeme obnovit sluch daleko lépe než kterýkoli jiný smysl. Vlastně, se nic ani nedá srovnat s tím, jak dokážeme obnovit sluch. Jako lékař a chirurg můžu s jistotou říct svým pacientům, že pokud by si museli vybrat smysl, o který přijdou, po stránce lékařské a chirurgické jsme nejdál se sluchem. Jako muzikant vám musím říct, že kdybych měl kochleární implantát, byl bych v troskách. Doslova v troskách, protože vím, že bych nikdy nemohl slyšet hudbu, jako teď.

Nyní vám ukážu video, o holčičce, která je od narození neslyšící. Její okolí ji velmi pomáhá a podporuje ji. Její maminka dělá co může. Dobrá, pusťte to video.

(Video) Matka: To je sova. Sova, ano. Sova. Sova. Ano. Děťátko. Děťátko. Chceš ho? (Pusa)

Charles Limb: Přestože dítě dostává všechno, co se týče podpory od rodiny a odpovídajícího zjednodušeného vyučování, stále jsou tu jistá omezení pro dítě, které je od narození neslyšící, v dnešním světě po stránce sociálních, vzdělávacích a pracovních příležitostí. Neříkám, že nemohou žít nádherný život. Říkám, že budou muset čelit překážkám, které lidé se zdravým sluchem překonávat nemusí.

Léčení nedoslýchavosti se za posledních 200 let velmi zdokonalilo. Myslím to doslova, dříve se používaly nástavce ve tvaru uší nebo se do uší strkaly trychtýře. To bylo jediné, co jste mohli se ztrátou sluchu dělat. Tehdy ani nedokázali prohlédnout bubínek. Takže nikoho nepřekvapí, že ani nebyla žádná účinná léčba nedoslýchavosti.

A dnes máme moderní multikanálové kochleární implantáty, které vyžadují jen ambulantní zákrok. Chirurgicky se umístí do vnitřního ucha. Trvá to zhruba hodinu a půl až dvě, podle toho, kde se provádí, pod celkovou narkózou. A na konci budete mít něco takového, kde elektronová mřížka je vložena dovnitř do hlemýždě. Ve skutečnosti ve srovnání s naším zdravým vnitřním uchem je to docela primitivní.

Ale podívejme se na tu samou holčičku, které jsme dali implantát. Tady je o deset let starší. Toto je video pořídil můj chirurgický poradce, Dr. John Niparko, který jí dal implantát. Můžeme pustit video, prosím.

(Video) John Niparko: Takže ty jsi napsala dvě knížky?

Dívka: Napsala jsem dvě knížky. (Matka: Ta druhá byla knížka nebo deník?) Dívka: Ne, ta druhá je taky knížka. (Matka: No dobře.)

JN: No tahle knížka má sedm kapitol, a poslední kapitola se jmenuje "Proč je dobré být hluchý." Pamatuješ si, že bys tu kapitolu napsala?

Dívka: Pamatuju. Pamatuju si každou kapitolu.

JN: Dobře. Dívka: No někdy mě moje sestra trochu štve. Takže se to někdy hodí, aby mě neštvala.

JN: Aha. A kdo je to?

Dívka: Holly. (JN: Dobře.)

Matka: Její sestra. (JN: Její sestra.) Dívka: Moje sestra.

JN: A jak dokážeš zabránit tomu, aby tě štvala?

Dívka: Prostě si sundám implantát a neslyším nic. (Smích) Někdy se to hodí.

JN: Takže nechceš slyšet úplně všechno?

Dívka: Ne.

CL: Je úžasná. Není důvod se na to dívat jinak, než jako na ohromný úspěch. Opravdu je. Je to příběh o úspěchu moderní medicíny. Nicméně, i přes obrovské usnadnění, které implantát poskytuje svým uživatelům v řeči, pustíte rádio a zničeho nic hudbu téměř neslyší. Ve skutečnosti, většina uživatelů implantátu hudbu snáší těžce, a mají k ní odpor, protože zní hrozně. Když přijde na to, abychom někomu vrátili krásu, tak pokud jde o sluch, máme před sebou ještě hodně dlouhou cestu.

Je pro to spousta důvodů. Už dříve jsem zmínil, že hudba je odlišná kategorie, protože je abstraktní. Řeč je něco jiného. Řeč je přesně daná. Ve skutečnosti, důvod, proč ji používáme, je kvůli její sémantické specifičnosti. Když řeknete slovo, zajímá vás, jestli tomu slovu dobře rozumíte. Nezabýváte se tím, jestli slovo znělo pěkně, když jste ho vyslovili.

Hudba je úplně odlišná. Když slyšíte hudbu, která nezní dobře, tak k čemu to je? Není nejmenší důvod, proč poslouchat hudbu, která vám nezní dobře. Akustika hudby je daleko složitější než akustika řeči. Jak můžete vidět na tomto grafu, frekvenční rozsah a hlasitostní rozsah, dynamický rozsah hudby je daleko rozmanitější. Pokud bychom měli navrhnout dokonalý kochleární implantát, museli bychom se pokusit umožnit, aby uměl přenášet hudbu. Protože pro mě hudba vždycky byla vrchol slyšení. Pokud slyšíte hudbu, měli byste být schopni slyšet cokoli.

Problémy začínají s vnímáním výšky tónu. Většina z vás ví, že výška je důležitý stavební kámen hudby. A bez schopnosti ji dobře vnímat, hudba a melodie může být velmi obtížná -- zapomeňte na harmonii a podobné věci. Tohle je Rachmaninovovo Preludium přepsané do MIDI. Zkusíme si to přehrát.

(Hudba)

Dobrá, teď si představte, že pacient s kochleárním implantátem bude mít rozhozené vnímání výšky až o dvě oktávy, podívejme se, co se stane, když se výška náhodně změní o jeden půltón. Bylo by naprosto ohromné, kdyby měl implantát toleranci rozlišení výšky pouze jeden půltón. Prosím, přehrajte to.

(Hudba)

Důvod, proč vám to pouštím, je ten, abych vám ukázal, že hudba není odolná k degradaci. Zkreslíte ji jen trošku, zvláště pokud jde o výšku, a je úplně jiná. Možná se vám to svým způsobem líbilo. Je to docela hypnotické. Ale zcela jistě to nebylo tak, jak byla hudba zamýšlena. A určitě neslyšíte to samé, co slyší většina lidí se zdravým sluchem.

Další problém s tím spojený, kromě ztráty schopnosti rozlišit výšku tónu, je ztráta schopnosti rozeznat zvuky. Většina uživatelů kochleárního implantátu nedokáže rozlišit nástroje. Pokud si přehrajeme tyto klipy za sebou. (Trubka) Trubka. A druhý. (Housle) To byly housle. Mají podobný vlnový průběh. Oba nástroje mají dlouhý, táhlý tón. Uživatelé kochleárního implantátu nedokážou tyto nástroje rozlišit. Zvuková kvalita, to jak zvuk zní, říká se tomu témbr, barva tónu -- oni takové věci nepoznají. Implantát nepřenáší kvalitu hudby, která obvykle umožňuje vnímat intenzitu.

Když se podíváte na mozek někoho, kdo má kochleární implantát, a pustíte jim rozhovor, pustíte jim rytmus a pustíte jim melodii, zjistité, že středisko sluchu je nejaktivnější během rozhovoru. Z toho vyvodíte, že tyto implantáty jsou uzpůsobené na řeč, byly navrženy na mluvené slovo. Ale když se podíváte na melodii, zjistíte, že je zde pouze velmi malá mozková aktivita u uživatelů implantátů oproti lidem se zdravým sluchem. Z nějakého důvodu tento implantát nestimuluje sluchové centrum dostatečně během vnímání melodie.

Další otázka zní: jak to vlastně zní? Dělali jsme nějaké průzkumy abychom si dokázali představit, jak je zvuk z implantátů kvalitní. Pustím vám dvě ukázky Ushera, jedna je normální a druhá nemá skoro žádné vysoké a skoro žádné nízké frekvence a ubrali jsme i střední frekvence. Prosím, pusťte to.

(Hudba)

(Hudba s ořezanými frekvencemi)

Moji pacienti by řekli, že znějí stejně. Nedokážou rozeznat rozdíly v kvalitě zvuku mezi těmito dvěma ukázkami. Připomínám, že jsme ještě daleko od toho, kam chceme dojít.

Vyvstává tu otázka: Je tu nějaká naděje? Ano, naděje tu je. Nevím, jestli někdo z vás ví, kdo to je. To je ... ví to někdo? To je Beethoven. Jakto, že víme, jak vypadala Beethovenova lebka? Protože jeho hrob byl odkryt. A ukázalo se, že jeho spánkové kosti byly po smrti proraženy aby se mohli podívat na příčinu jeho hluchoty, a proto tam má keramickou hlínu a jeho lebka je na této straně vypouklá. Ale Beethoven skládal hudbu ještě dlouho potom, co přišel o sluch. To nám naznačuje, že i v případě ztráty sluchu cit pro hudbu zůstává. Mozek zůstává s hudbou pevně propojený.

Měl jsem to štěstí pracovat s Dr. Davidem Ryugo, pracoval jsem s bílými hluchými kočkami a snažil se přijít na to, co se stane, když dostanou kochleární implantát. Tato kočka byla vycvičena, aby měla s trumpetou spojené jídlo.

(Hudba)

Text: Beethoven ji nezaujal. (Hudba) "Slavnostní předehra 1812" jí nestojí za námahu. (Trubka) Ale vyskočí, když je povolána do služby! (Trumpeta)

CL: Netvrdím, že ta kočka slyší trubku podobně jako my. Ale tvrdím, že pomocí cvičení můžete naplnit zvuk hudby významem, a to i když je to jen kočka. Pokud bychom měli mluvit o konkrétních snahách vstříc umožnění uživatelům implantátu slyšet hudbu -- protože v současnosti se tomu příliš nevěnuje, žádné rehabilitační plány, a co se týče technologického pokroku v zdokonalení hudby jen málo -- bylo by to příliš unáhlené.

Teď vám chci ukázat ještě poslední video. Je o mém studentovi, který se jmenuje Joseph. Měl jsem to štěstí s ním pracovat dva roky v laboratoři. Je neslyšící a naučil se hrát na klavír po tom, co dostal kochleární implantát. A tady je jeho video.

(Hudba)

(Video) Joseph: Narodil jsem se v roce 1986. A když mi byly asi 4 měsíce, zjistili mi rozsáhlou ztrátu sluchu. Nedlouho poté jsem dostal naslouchátko. Ale i když to bylo tehdy nejvýkonnější naslouchátko na trhu, moc mi nepomohlo. Díky tomu jsem musel často spoléhat na odezírání ze rtů, a co lidé říkají jsem moc neslyšel. Když mi bylo 12 let, byl jsem jeden z prvních lidí v Singapuru, kteří podstoupili kochleární implantaci. Nedlouho potom, co jsem dostal svůj implantát, začal jsem se učit hrát na klavír. A bylo to úplně báječné. Od té doby jsem toho nikdy nelitoval.

CL: Joseph je úžasný. Je velmi nadaný. Nyní studuje medicínu na Yaleské univerzitě, a plánuje, že se stane chirurgem -- jeden z prvních neslyšících, kteří zvažují kariéru chirurga. Neslyšících chirurgů je jako šafránu. Je to opravdu neslýchané, a všechno díky této technologii. A fakt, že dokáže hrát tak dobře na klavír, je vyznamenáním pro jeho mozek. Pravdou je, že můžete hrát na klavír i bez kochleárního implantátu, protože stačí jenom mačkat klávesy ve správnou dobu. Ve skutečnosti to nemusíte slyšet. Vím, že moc dobře neslyší; slyšel jsem ho zpívat karaoke. (Smích) Byl to jeden z nejúděsnějších zážitků -- dojemný, ale úděsný. (Smích) Takže je tu jistě velký příslib, ale také daleko víc, co je ještě třeba udělat.

Chtěl bych to zakončit těmito slovy. Když přijde na obnovu sluchu, zcela jistě jsme ušli dlouhou cestu, pozoruhodně dlouhou Ale ještě máme daleko delší cestu před sebou co se týče obnovy dokonalého sluchu. A řeknu vám, je v pořádku být rád alespoň za řeč. Ale kdybychom přišli o sluch, kdyby kdokoliv z vás najednou přišel o sluch, chtěl by zase slyšet perfektně. Nechtěli byste "docela dobrý" sluch, chtěli byste dokonalý sluch. Obnova základních senzorických funkcí je základ. A tím nechci znevažovat důležitost obnovy základních funkcí. Ale až teprve obnova schopnosti vnímat krásu může být inspirující. Myslím, že bychom se neměli vzdávat krásy.

A chci vám poděkovat za váš čas.

(Potlesk)