Bill Stone prozkoumává nejhlubší jeskyně světa

První místo, na které bych vás rád vzal, je, jak mnozí věří, nejhlubší propast na světě. A říkám věří, protože tento proces stále běží. Právě teď se na příští rok chystají velké expedice, o kterých vám trochu řeknu.

Jedna z věcí, která se zde změnila v posledních 150 letech od dob Julese Verna, který měl skvělý sci-fi koncept toho, jaké to je v podvodním světě je, že technologie nám umožnily jít na tyto místa, která byla naprosto neznámá a pouze se o nich spekulovalo. Nyní můžeme sestoupit tisíce metrů do nitra Země s relativní jednoduchostí. Po cestě jsme objevili fantastické propasti a jeskyně tak velké, že jde vidět na stovky metrů daleko bez přerušení výhledu. Když jedeme na takovou expedici, jsme v terénu většinou zhruba od dvou do čtyř měsíců s týmem jen 20-ti nebo 30-ti lidí, nebo velkým týmem až do 150-ti lidí.

Mnoho lidí se mě pak ptá jaký druh lidí se účastní projektu jako tento? A ačkoliv náš přijímací proces není tak přísný a důkladný jako v NASA, stále hledáme schopnost, disciplínu, výdrž a sílu. Pro vaši představu, tohle je náš test síly. (Smích) Oceňujeme také skupinovou morálku a schopnost diplomaticky řešit osobní spory během období velkého stresu v odlehlých oblastech.

Už jsme podstatně přesáhli limit lidské odolnosti. Již od vchodu, tohle nemá nic společného s komerční jeskyní. Díváte se na Kemp 2 na místě nazývaném J2, ne K2, ale J2. Tady jsme zhruba 2 dny od vstupu. Je to v podstatě jako výstup na vysoké hory, ale naopak místo stoupání se série věcí děje směrem dolů. Snahou je poskytnout alespoň trochu tělesného pohodlí během pobytu dole, kde je jinak vlhko, mokro, chladno a naprostá tma. Měl bych zmínit, že to, co tu vidíte, je, mimochodem, s velkým úsilím uměle nasvíceno. Jinak je na těchto místech naprostá tma.

Čím hlouběji jdeme, tím více se dostáváme do problémů s vodou. Je to v podstatě jako strom, který zachycuje vodu směrem dolů. Časem se dostaneme na místa, která jsou hrozivá a nebezpečná, ale bohužel tahle prezentace tohle tak nevystihne. Mám tady krátké video, které bylo pořízeno na konci 80. let. Sestup do Huautla Plateau v Mexiku. (Video) Teď vám musím říct, že postupy, které jsou zde zobrazeny, jsou zastaralé a nebezpečné. Dneska by jsme to tak nedělali pokud by to nebylo pro film. (Smích)

Na stejné téma vám musím říct, že s přílivem Hollywoodksých filmů z minulého roku jsme nikdy neviděli v podzemí příšery -- alespoň ne ty, které vás sní. Pokud je v podzemí strašák, tak je to zdrcující pocit oddálení, který začíná pronásledovat každého člena týmu ve chvíli, kdy uplynou zhruba tři dny od nejbližšího vstupu.

Příští rok povedu mezinárodní expedici do J2. Půjdeme z hloubky zhruba mínus 2600 metrů -- což je něco přes 8600 stop pod zemí -- a 30 kilometrů od vstupu. Vedoucí skupina bude v podzemí nepřetržitě 30 dní. Nemyslím si, že se nedávno uskutečnila podobná mise.

Nakonec, když jdete dolů do těchto míst, je zde pravděpodobnost, že narazíte na místa jako toto. Je to místo, kde je ohyb v geologické vrstvě, který sbírá vodu a zaplní prostor až po střechu. A když takovou věc najdeme, na mapě se označí jako termální kotel. Já si tohle pamatuju velmi dobře ze dvou důvodů. Zaprvé, je to jméno mojí rokové kapely a zadruhé, protože setkání s těmito věcmi mě donutilo se stát vynálezcem. A od té doby jsme už vynalezli mnoho generací vybavení k prozkoumávání míst jako toto.

Toto je vybavení k podpoře životních funkcí -- a dá se použít k sestupu mnoha kilometrů horizontálně pod vodou a vertikálně až do hloubky dvou set metrů. Když děláte tento druh věcí, je to jako dělat EVA, což je jako dělat výstup do vesmíru, ale na mnohem větší vzdálenosti a mnohem nebezpečnější. Tohle tě donutí myslet na to, jak navrhnout to vybavení pro velké vzdálenosti od bezpečí základny.

Tady je klip z filmu National Geographic, který vyšel v roce 1999.

(Video) Vypravěč: Průzkum je fyzický proces, kdy lidská noha vstoupí na dříve neprozkoumaná místa. Tohle je poslední malé místo na naší planetě, jenž je naprosto neznámé. Zažít to je pocta.

Bill Stone: Tohle bylo natočeno ve Wakulla Springs na Floridě. Pár zajímavostí o tomhle filmu: každý kus vybavení, které jste viděli, neexistoval před rokem 1999. Tohle vybavení bylo vyvinuto během dvou let a použito na průzkumných projektech. Tahle pomůcka, kterou vidíte tady, se nazývala digitální mapovač zdí -- a vytvořila první 3D mapu jeskyně, která kdy byla vytvořena, a to pod vodou v jeskyni ve Wakulla Springs. Bylo to tohle zařízení, které otevřelo dveře dalšímu neprozkoumanému světu.

Tohle je Europa. Carolyn Porco se nedávno zmínila o další nazvané Enceladus. Tohle je jedno z míst, kde vědci věří, že je největší pravděpodobnost detekce prvního mimo-zemského života, který existuje v podzemním oceánu. Pro ty z vás, kteří nikdy neviděli tento příběh, Jim Cameron před dvěma lety produkoval opravdu pěkný IMAX film nazvaný "Aliens of the Deep" (Příšery z hlubin) Byl tam krátký klip --

(Video) Vypravěč: Mise k prozkoumání ledu pod Europou bude vrcholnou výzvou pro roboty. Europa je tak daleko, že dokonce při rychlosti světla by trvalo více než hodinu než by příkaz dorazil k vozidlu. Musí být dostatečně chytré aby se vyhnulo nástrahám terénu a najít dobré místo na přistání na ledu. Pak se musíme dostat skrz led. Na to je potřeba sonda na rozpuštění ledu. V podstatě je to torpédo s jadernýmm pohonem. Ten led může být hluboký od 3 do 16 mil. Týden co týden se sonda bude nořit níže díky své vlastní váze skrze starověkký led až... Teď, co uděláte až se dostanete na povrch oceánu? Potřebujete AUV, nezávislé podvodní vozidlo. Musí to být chytrá věcička, umět navigovat a sama se rozhodovat v cizím prostředí.

BS: Co Jim nevěděl, když vydal tento film, bylo, že před šesti měsíci NASA financovala tým, ketrý jsem složil, aby jsme vyvinuli prototyp takového vozidla pro Europu. Když udělám průřez třemi lety schůzek s inženýry, designéry a systémovými integrátory, představili jsme DEPTHX -- Termální průzkumné vozidlo pro podzemní vody. A jak říká ten film, je to chytrá mašinka. Má 96 senzorů, 36 počítačů, 100 tisíc řádků kódu o samostatném rozhodování, obsahuje elektrický ekvivalent více než deseti kilogramů TNT.

Tohle je cílová stanice, světově nejhlubší termální pramen v Cenote Zacaton v severním Mexiku. Byl prozkoumán do hloubky 292 metrů a hlouběji, nikdo neví nic. Tohle je součást mise DEPTHX.

Máme dva primární cíle. jeden se zabývá samostatnou vědou v podzemí. Jak udělat robota a změnit ho v mikrobiologa. Je zde více etap než mám čas vám říct, ale zjednodušeně jedeme skrz prostor a hledáme proměnné v prostředí -- sirníky, halogenidy a podobné věci. Počítáme spád povrchů a řídíme robota ke zdem, kde je největší pravděpodobnost života. Pohybujeme se podél zdi což se nazývá blízkostní operace a hledáme změny v zabarvení. Když vidíme něco zajímavého, odebereme kousek do mikroskopu. Když to projde mikroskopickým testem, odebereme vzorek. Buď vezmeme tekutý vzorek, nebo dokonce odebereme pevné jádro ze zdi. Nikdo to ale neřídí. Je to všechno samostatné rozhodování, které je provedeno samotným robotem.

Opravdový hattrick pro toto vozidlo je ale nový navigační systém, který jsme vyvinuli známý jako 3D SLAM, což znamená Současná Lokalizace A Mapování. DEPTHX je oko, které vidí vše. Jeho paprsky senzorů sledují současně dění vepředu i vzadu, což umožňuje nové objevy zatímco zaznamenává sensorická data toho, kudy již zařízení projelo.

Další věc co vám ukážu je první plně autonomní robotický průzkum podzemí, který byl kdy proveden. V květnu jdeme z mínus 1000 metrů v Zacatonu a když budeme mít štěstí, DEPTHX přinese nazpět druh bakterií poprvé objeveny robotem. Další krok je to otestovat v Antarktidě a pak, pokud financování z NASA bude pokračovat, bychom mohli začít 2016 a do roku 2019 bychom mohli mít první důkazy života mimo tuto planetu.

Co se teda stane s průzkumem vesmíru lidmi? Vláda nedávno oznámila plán vrátit se na Měsíc do roku 2024. Úspěšnost této mise vyústí v nečasté návštěvy Měsíce malým počtem vládních vědců a pilotů. Tohle nás příliš neposune při expanzi lidstva do vesmíru, než kde jsme byli před 50 lety. Něco podstatného se musí změnit, pokud chceme vidět běžný přístup do vesmíru během našeho života.

Další věc co vám ukážu je pár kontroverzních myšlenek. Doufám, že vytrváte a budete mi věřit, že jsou tyto myšlenky, o kterých tu mluvím jsou věrohodné. Existují tři základy práce ve vesmíru prováděné soukromě. Jeden z nich je požadavek na levný transport ze Země do vesmíru. Lidé jako Bert Rutans a Richard Branson toto mají nadohled a já jim smekám. Jen do toho.

Další věc, kterou potřebujeme jsou místa k ubytování. Hotely na oběžné dráze pro začátek, ale kanceláře pro nás později. Poslední chybějící článek, ten opravdový problém je toto: čerpací stanice na oběžné dráze. Nenbude to vypadat takto. Kdyby existovala, změnilo by to design všech vesmírných lodí a plánování vesmírných misí.

Abych vám mohl osvětlit proč je síla v tomto tvrzení, musím vám dát základní lekci o vesmíru. První věc je, že všechno co ve vesmíru děláte se platí po kilogramech. Někdo měl jednu takovou tento týden? Na oběžné dráze by tahle stála 10 tisíc dolarů. To je víc, než by to stálo tady na TEDu, kdyby to tu Google přestal sponzorovat. (Smích) Druhá věc je, že více než 90 procent váhy vesmírné lodě je palivo. Tudíž pokaždé když ve vesmíru chcete cokoliv udělat, doslova vyhazujete obrovské množství peněz při každém sešlápnutí plynového pedálu. Dokonce ani lidi v Tesla nedokážou bojovat s fyzikálními zákony.

Co tedy kdyby jste mohli dostat palivo za desetinu ceny? Existuje místo, kde to jde. Ono to jde dokonce lépe -- jde dostat 14x levněji, pokud se najde palivo na měsíci. Před třinácti lety byla Pentagonem zahájena málo známá mise s názvem Clementine. A ta nejúžasnější věc, která z této mise vzešla byla silná charakteristika vodíku v kráteru Shackleton na jižním pólu Měsíce. Ten signál byl tak silný, že mohl být způsoben jedině deseti trilióny tun vody pohřbené v sedimentu, která se tam nasbírala během miliardy let díky dopadu asteroidů a vesmírného materiálu.

Pokud se nám to podaří a ta čerpací stanice bude možná, musíme přijít na způsob jak převážet velké objemy nákladu ve vesmíru. To momentálně nejde. Běžně se to dělá tak, že se na sobě postaví systém trubek, který musí mít počátek na zemi a odolávat všem nástrahám aerodynamických sil. Tohle musíme překonat. My to můžeme překonat, protože ve vesmíru není žádná aerodynamika. Můžeme použít nafukovací systémy téměř na cokoliv. Tohle je myšlenka, která také vzešla z Livermore v roce 1989 od týmu doktora Lowella Woodse. A tohle se teď dá aplikovat v podstatě na všechno. Bob Bigelow má právě teď na oběžné dráze testovací modul. Můžeme jít mnohem dál. Můžeme vybudovat vesmírné tažné lodě, obíhající platformy ke skladování kryogenu a vody. Je tu další věc. Když se vracíte z Měsíce, musíte se vyrovnat s okružní mechanikou Znamená to, že se pohybujete 10 tisíc stop za sekundu rychleji než chcete, aby jste se dostali zpět ke své čerpací stanici.

Máte dvě možnosti. Můžete pálit raketové palivo anebo udělat něco opravdu úžasného. Můžete se ponořit do stratosfěry a přesně ztratit tu rychlost a pak se vrátit zpět na vesmírnou stanici. Tohle nikdo nikdy neudělal. Je to riskantní a bude to opravdová jízda -- lepší než Disney. Tradiční způsob přístupu k vesmírnému průzkumu byl, že s sebou vezete všechno palivo potřebné k návratu všech v případě stavu nouze. Když tohle uděláte v případě Měsíce, za poslání týmu tam zaplatíte miliardu dolarů jen v palivu Ale když tam pošlete tým těžařů, bez paliva na návrat (Smích) Slyšeli jste někdy příběh o Cortésovi? Tohle není tak. Já jsem více jako Scotty. Mám rád naše vybavení, opravdu si ho vážím, takže naše vybavení nespálíme. Ale pokud by jste byli opravdu odvážní, mohli by jste ho tam dostat, sestrojit a byla by to ta nejdramatičtější ukázka toho, že se dá udělat něco smysluplného mimo tuto planetu, což ještě nikdy nebylo uděláno. Existuje mýtus, že ve vesmíru nejde udělat nic za méně než bilion dolarů a 20 let. To není pravda. Za sedm let by jsme mohli dokázat pracovní misi do Shackletonu a ukázat, že by jsme z toho mohli udělat komerční realitu mimo oběžnou dráhu Země.

Žijeme v jedné z nejstrhujících dob v naší historii. Jsme u kouzelného soutoku, kde soukromé bohatství a představivost vedou poptávku po přístupu do vesmíru. Vesmírné čerpací stanice, které jsem právě popsal by mohly vytvořit naprosto nové odvětví a poskytnout konečný klíč k otevření vesmíru pro všeobecný výzkum. K rozbití konvencí potřebujeme radikálně odlišný přístup. Můžeme to dokázat tím, že to nakopneme s pracovní expedicí Lewis a Clark do Shackletonu (kráter na Měsíci) abychom tam těžili zdroje energie a ukázali, že na základě tohoto může na oběžné dráze vzniknout výnosný byznys.

Řeči o vesmíru se vždycky zadrhnou na nejasnostech ohledně smyslu na načasování. Chtěl bych to zde uzavřít sázkou s TED. Mám v plánu tuhle expedici vést. (Potlesk) Se správným zázemím je to možné během sedmi let. Ti, kteří se ke mě připojí se stanou součástí historie a společně s dalšími odvážnými jedinci z minulosti, kteří, kdyby tu dnes byli, by nás z celého srdce podpořili.

Dříve byly časy, kdy lidé dělali odvážné věci aby překročili hranice. My jsme společně na tuto lekci zapomněli. Nyní jsme v době, kdy odvaha je nutná k posunu kupředu. 100 let poté, co Sir Ernest Shackleton napsal tyto slova, mám v plánu vyvěsit industriální vlajku na Měsíci a dokončit konečný kus práce, který nám všem otevře hranice do vesmíru v naší době. Děkuji. (Potlesk)