Barry Schwartz o naší ztrátě moudrosti

Ve svém inauguračním proslovu apeloval Barack Obama na každého z nás, abychom vydali to nejlepší, když se snažíme vyprostit z této současné finanční krize. Ale na co apeloval? Nenásledoval – spokojeně – kroky svého předchůdce, a neřekl, že máme prostě jít nakupovat. Ani neřekl "Věřte nám. Věřte svojí zemi. Investujte, investujte, investujte." Namísto toho nám řekl, abychom odložili dětinskosti. A apeloval na ctnost. Ctnost je staromódní slovo. Vypadá trochu nemístně ve špičkovém prostředí jako je toto. A krom toho, někteří z vás mohou přemýšlet, co to k čertu znamená?

Dovolte mi začít příkladem. Tohle je popis práce nemocničního správce, který vidíte běžet na obrazovce. A všechny ty položky jsou nezajímavé. Jsou to věci, které byste čekali: vytřít podlahy, zamést je, vynést odpadky, doplnit skříňky. Může být trochu překvapivé, kolik těch věcí je, ale není překvapivé, které věci to jsou. Ale to, na co vás chci ohledně nich upozornit, je toto: Přesto, že to je velice dlouhý seznam, není na něm ani jediná věc, která by zahrnovala jiné lidské bytosti. Ani jedna. Práce tohohle správce by stejně dobře mohla být v márnici jako v nemocnici.

A přece, když psychologové dělali rozhovory s nemocničními správci, aby získali představu o tom, co si o své práci myslí, setkali se s Mikem, který jim řekl o tom, jak přestal vytírat podlahu, protože pan Jones byl venku ze své postele a trošku cvičil, a snažil se nabrat sílu, chodíc pomalu nahoru a dolů po chodbě. A Charlene jim řekla o tom, jak nedbala napomenutí nadřízeného, a nevyluxovala návštěvnický salonek, protože tam byli nějací rodinní příslušníci, kteří tam byli celý den, každý den, a kteří si zrovna v tenhle okamžik náhodou schrupli. A taky tam byl Luke, který umyl podlahu v pokoji mladého muže v kómatu dvakrát, protože otec toho muže, který tam bděl po šest měsíců, neviděl Luka udělat to napoprvé, a tak se jeho otec rozčílil. A takovéto chování od správců, techniků, sester a, pokud máme čas od času štěstí, od doktorů, není jenom o tom, že se lidé cítí trochu lépe, ale ve skutečnosti zlepšuje kvalitu péče o pacienty, a umožňuje nemocnici dobře fungovat.

Ne všichni správci jsou takoví, samozřejmě. Ale ti, kteří jsou, si myslí, že tenhle druh lidské interakce, zahrnující laskavost, starostlivost a empatii, je podstatnou částí jejich práce. A přesto jejich popis práce neobsahuje byť jen jedno slovo o ostatních lidských bytostech. Tihle správci mají morální vůli chovat se správně vůči jiným lidem. A kromě toho mají morální schopnost rozpoznat, co to "činit správně" znamená.

"Praktická moudrost," pravil Aristoteles, "je kombinací morální vůle a morální schopnosti." Moudrý člověk ví, kdy a jak udělat výjimku z každého pravidla, tak jako ti správci věděli, kdy mají ignorovat svoje pracovní povinnosti ve službě jiným osobám. Moudrý člověk ví, jak improvizovat, tak jako Luke, když znovu umyl podlahu. Problémy skutečného světa jsou často mnohoznačné a špatně definované a jejich kontext se pořád mění. Moudrý člověk je jako jazzový hudebník – používá noty zapsané na stránce, ale tančí kolem nich, vynalézá kombinace, které jsou vhodné pro danou situaci a lidi kolem. Moudrý člověk ví, jako použít tyto morální schopnosti ve službě správným cílům. Sloužit jiným lidem, nikoliv manipulovat jiné lidi. A konečně, a možná je to to nejdůležitější, moudrý člověk se nerodí, ale tvoří. Moudrost závisí na zkušenosti, a ne na ledajaké zkušenosti. Potřebujete čas, abyste se naučili znát lidi, kterým sloužíte. Potřebujete svolení, aby vám bylo umožněno improvizovat, zkoušet nové věci, příležitostně selhat a učit se ze svých selhání. A potřebujete rady moudrých učitelů.

Pokud se zeptáte správců, kteří se chovali jako ti, které jsem popsal, jak těžké je naučit se dělat jejich práci, řeknou vám, že to chce hodně zkušeností. A nemyslí tím, že je potřeba hodně zkušeností na to se naučit, jak vytírat podlahy a vysypávat odpadkové koše. Chce to hodně zkušeností, naučit se, jak se starat o lidi. Na TEDu, brilantnost je nespoutaná. Je to děsivé. Dobrá zpráva je, že abyste byli moudří, nemusíte být brilantní. Špatná zpráva je, že bez moudrosti brilantnost nestačí. Je stejně pravděpodobné, že vás a jiné lidi dostane do potíží jako cokoli jiného. (Potlesk)

Tedy, já doufám, že tohle všichni víme. Určitým způsobem je to zjevné, ale přesto, dovolte mi vyprávět krátký příběh. Je to příběh o limonádě. Tatínek a jeho sedmiletý syn se byli podívat na hru Detroitských Tygrů na stadionu. Jeho syn ho požádal o trochu limonády a tatínek zašel ke stánku s občerstvením ji koupit. Jediné, co měli, byla Mikova Silná Limonáda, která má pět procent alkoholu. Tatínek, jelikož je akademik, neměl tušení, že Mikova Silná Limonáda obsahuje alkohol. A tak ji přinesl. A to děcko ji pilo, a uviděl to příslušník ostrahy, a zavolal policii, která zavolala záchranku, která přispěchala na stadion a vzala děcko úprkem do nemocnice. Na pohotovosti potvrdili, že děcko nemá žádný alkohol v krvi. A byli připravení dítě zase propustit.

Ale ne tak rychle. Úřad na sociální ochranu dětí okresu Wayne řekl ne. A dítě bylo posláno do dětského domova na tři dny. A po té době může jít dítě domů? Nuže, soudce řekl ano, ale pouze pokud otec opustí dům a ubytuje se v motelu. Po dvou týdnech, jsem rád, že to mohu oznámit, byla rodina zase pohromadě. Ale sociální pracovníci a lidi ze záchranky a soudce, všichni říkali to samé: "Děláme to hrozně neradi, ale musíme plnit předpisy."

Jak se takové věci mohou stát? Scott Simon, který vyprávěl tuhle příhodu v národním rozhlase, řekl: "Pravidla a předpisy mohou být pitomé, ale ušetří vás přemýšlení." A abychom byli spravedliví, pravidla jsou často vytvořena, protože předchozí úředníci byli laxní, a nechali dítě vrátit se do nevhodné domácnosti. V pořádku. Když se věci pokazí, což se samozřejmě stává, saháme po dvou nástrojích ve snaze je spravit.

Jeden nástroj, po kterém sáhneme, jsou pravidla. Lepší a více jich. Druhý nástroj, po kterém sáhneme, jsou pobídky. Lepší a více jich. Co jiného koneckonců existuje? Můžeme to rozhodně vidět na odpovědi na současnou finanční krizi. Regulovat, regulovat, regulovat. Zlepšit pobídky, zlepšit pobídky, zlepšit pobídky… Pravda je, že ani pravidla ani pobídky nestačí. Jak byste vůbec mohli napsat pravidlo, které by přimělo ty správce dělat to, co dělali? A vypláceli byste jim příplatky za empatii? Je to postavené na hlavu. A co se děje je, že s tím, jak se stále více obracíme k pravidlům, pravidla a pobídky můžou zlepšit věci krátkodobě, ale vytvářejí sestupnou spirálu, která je dělá horší v dlouhodobém horizontu. Morální schopnosti jsou osekávány přílišným spoléháním na pravidla, která nás zbavují příležitosti improvizovat a učit se z našich improvizací. A morální vůle je podkopávána ustavičným dovoláváním se pobídek, které ničí naši touhu vykonat správnou věc. A aniž bychom to zamýšleli, dovoláváním se pravidel a pobídek vstupujeme do války proti moudrosti.

Dovolte mi nejprve uvést několik příkladů pravidel a války proti morálním dovednostem. Ten příběh o limonádě je první. Druhý, bezpochyby vám známější, je povaha moderního amerického vzdělávání: předepsané, strnulé osnovy. Tady je příklad z mateřské školky v Chicagu. Čtení a požitek z literatury a slova začínající na "K". Koupel: Shromážděte studenty na koberci a dejte studentům varování o nebezpečích horké vody. Řekněte 75 položek v těchto osnovách, abyste prošli 25stránkovou obrázkovou knihu. V celém Chicagu, v každé třídě mateřské školky ve městě, říká každý učitel ta samá slova tím samým způsobem v ten samý den. Víme, proč tyto oslovy existují. Nevěříme dostatečně úsudku učitelů, abychom je nechali působit samotné. Takovéto osnovy jsou pojistkou proti katastrofě. A ony předcházejí katastrofě. Ale co zajišťují především je průměrnost. (Potlesk)

Nevykládejte si to špatně. Potřebujeme pravidla! Jazzoví hudebníci potřebují nějaké noty – většina z nich potřebuje nějaké noty na stránce. Potřebujeme víc pravidel pro bankéře, toho je mi Bůh svědkem. Ale příliš mnoho pravidel brání vyzrálým jazzovým hudebníkům improvizovat. A v důsledku toho ztratí svoje nadání, nebo hůř, přestanou hrát docela.

Teď, jak je to s pobídkami? Zdají se být chytřejší. Pokud máte jeden důvod něco udělat a já vám dám druhý důvod udělat tu samou věc, zdá se být jenom logické, že dva důvody jsou lepší než jeden a vy to tím spíše uděláte. Správně? No, ne vždycky. Někdy se zdá, že dva důvody udělat tu samou věc spolu soutěží, místo aby se doplňovaly, a činí méně pravděpodobným, že to lidé udělají.

Dám vám jen jeden příklad, protože čas pádí. Ve Švýcarsku před asi 15 lety se snažili rozhodnout, kam umístit úložiště jaderného odpadu. Mělo být uspořádáno referendum. Psychologové obcházeli a dotazovali se občanů, kteří byli velmi dobře informovaní. A ptali se jich, "Byli byste ochotní mít sklad jaderného odpadu ve vaší obci?" Překvapivě, 50 procent občanů řeklo ano. Věděli, že je to nebezpečné. Mysleli, že to sníží hodnotu jejich nemovitostí. Ale někde to být musí, a oni měli zodpovědnost jako občané. Psychologové se pak ptali jiných lidí na trošku odlišnou otázku. Ptali se, "Pokud vám zaplatíme šestitýdenní mzdu každý rok, byli byste ochotní mít ve vaší obci sklad jaderného odpadu?" Dva důvody. Je to moje zodpovědnost a dostanu zaplaceno. Namísto 50 procent řeklo ano jen 25 procent lidí. To, co se stane je, že v okamžiku zavedení pobídky se namísto otázky "Co je moje zodpovědnost?" ptáme na "Co slouží mým zájmům?" Když pobídky nefungují, když manažeři ignorují dlouhodobé zdraví svých společností ve snaze o krátkodobé zisky, které povedou k vydatným odměnám, je odpověď vždy ta samá. Zaveďte chytřejší pobídky.

Pravdou je, že žádné pobídky, které dokážete vymyslet, nebudou nikdy dost chytré. Jakýkoli systém pobídek lze rozvrátit špatnou vůlí. Potřebujeme pobídky. Lidé si potřebují vydělat na živobytí. Ale přehnané spoléhání na pobídky demoralizuje profesní aktivitu ve dvou významech tohoto slova. Způsobuje, že lidé, kteří se tou činností zabývají, ztrácejí morálku, a způsobuje, že ta činnost samotná ztrácí mravnost.

Barack Obama řekl, předtím než byl inaugurován, "Musíme se ptát nikoli jen 'Je to výhodné?', ale 'Je to správné?'" A když se profese demoralizují, každý v nich začne záviset – nebo být závislý – na pobídkách, a přestane se ptát "Je to správné?" Vidíme to v medicíně. ("Přestože to není nic vážného, budeme to radši sledovat, abychom si byli jistí, že se to nezvrhne v monstrproces.") A určitě to vidíme ve světě byznysu. ("Abychom si zachovali konkurenceschopnost na dnešních trzích, obávám se, že vás budeme muset nahradit nechutným hochštaplerem.") ("Prodal jsem svoji duši za desetinu toho, co ty zatracené věci stojí teď.") Je očividné, že tohle není způsob, jakým lidé chtějí dělat svoji práci.

Takže co můžeme dělat? Několik zdrojů naděje: Měli bychom se snažit vrátit práci morálku. Způsob, jak to nedělat: učit víc kurzů etiky. (Potlesk) Není lepší způsob, jak ukázat lidem, že to nemyslíte vážně, než svázat vše, co chcete říci o etice, do malého balíčku s mašličkou a uložit ho na okraj jako kurz etiky.

Co udělat místo toho? Zaprvé: Oslavujme morální příklady. Oceňujte, když studujete práva, že vám tichý hlásek šeptá do ucha o postavě jménem Atticus Finch. Žádný desetiletý kluk či holka nesní o právech kvůli fúzím a akvizicím. Lidé jsou inspirováni morálními hrdiny. Ale my se učíme, že se sofistikovaností přichází poznání, že nemůžete uznávat své morální hrdiny. Nuže, uznávejte je. Buďte hrdí, že je máte. Oslavujte je. A požadujte, aby je lidé, kteří vás učí, také uznávali a oslavovali. To je jedna věc, kterou můžeme udělat.

Nevím, kolik z vás si pamatuje toto: jiný morální hrdina, před patnácti lety, Aaron Feuerstein, byl ředitelem továrny Malden Mills v Massachussetts – vyráběli Polartec. Továrna vyhořela. 3000 zaměstnanců, ponechal je všechny na výplatní pásce. Proč? Protože by to bylo katastrofou pro ně a pro obec, kdyby je propustil. "Možná má naše společnost na papíře pro Wall Street nižší hodnotu, ale mohu vám říci, že stojí za víc. Vedeme si dobře."

Zrovna na tomto TEDu jsme slyšeli přednášky několika morálních hrdinů. Dva z nich byli pro mě obzvlášť inspirativní. Jeden z nich byl Ray Anderson, který přeměnil – (Potlesk) – přeměnil, jak víte, část říše zla v podnik s nulovou, nebo skoro nulovou, ekologickou stopou. Proč? Protože to byla správná věc. A bonus, který objevil, je že ve skutečnosti bude vydělávat ještě víc peněz. Jeho zaměstnanci se inspirují jeho snahou. Proč? Protože rádi dělají něco, co je správné. Včera jsme slyšeli Willie Smitse mluvit o znovuzalesňování v Indonésii. (Potlesk)

V mnoha směrech je tohle dokonalý příklad. Protože byla potřeba vůle udělat správnou věc. Bůh je svědkem, že bylo potřeba obrovské množství technických dovedností. Jsem omráčen tím, kolik toho on a jeho spolupracovníci potřebovali vědět, aby toto mohli naplánovat. Ale nejdůležitější pro to, aby to fungovalo - a on to zdůraznil – byla nutnost znát lidi v místních komunitách. Pokud za vámi nestojí lidé, se kterými pracujete, selže to. A není žádný recept, který by vám řekl, jak přimět lidi, aby byli za vámi, protože různí lidé v různých komunitách organizují svoje životy různým způsobem.

Takže je toho hodně tady na TEDu a na jiných místech, co oslavovat. A nemusíte být mega-hrdina. Jsou obyčejní hrdinové. Obyčejní hrdinové, jako ti správci v nemocnici, kteří jsou také hodní obdivu. Jako praktici bychom se všichni měli snažit být obyčejnými, když ne neobyčejnými hrdiny. Jako ředitelé institucí bychom se měli snažit vytvořit prostředí, které podněcuje a pečuje zároveň o morální schopnosti i o morální vůli. I ti nejmoudřejší a nejdobromyslnější lidé to vzdají, pokud musejí plavat proti proudu v organizacích, ve kterých pracují.

Pokud vedete organizaci, měli byste se ujistit, že žádné z pracovních míst – žádné z pracovních míst – nemá takový popis práce jako popis práce těch správců. Protože pravdou je, že jakákoli práce, kterou děláte, která zahrnuje interakci s jinými lidmi, je morální prací. A jakákoli morální práce závisí na praktické moudrosti.

A co je možná nejdůležitější, jako učitelé bychom se měli snažit být obyčejnými hrdiny, morálními příklady pro lidi, které vedeme. A je několik věcí, které bychom si měli jako učitelé zapamatovat. Jedna z nich je, že učíme neustále. Někdo se vždycky dívá. Kamera je pořád zapnutá. Bill Gates mluvil o důležitosti vzdělání a zejména o tom, které poskytuje KIPP (Knowledge Is Power Program). "Ve vědění je síla." A mluvil o spoustě nádherných věcí, které KIPP dělá, aby děti z chudých čtvrtí nasměroval k vysokoškolskému vzdělání.

Chci se zaměřit na jednu věc, kterou KIPP dělá, a kterou Bill nezmínil. To je ta, že došli k poznání, že nejdůležitější věc, kterou se děti potřebují naučit, je charakter. Potřebují se naučit mít úctu k sobě samým. Potřebují se naučit mít úctu ke svým spolužákům. Potřebují se naučit mít respekt ke svým učitelům. A co je nejdůležitější, potřebují se naučit mít respekt k učení. To je hlavním cílem. Pokud to uděláte, zbytek jde víceméně samospádem. A učitelé: způsob, jak naučit děti těmto věcem je, že to budou učitelé a všichni ostatní zaměstnanci ztělesňovat každou minutou každý den.

Obama apeloval na ctnost. A já myslím, že měl pravdu. A ctnost, kterou podle mě potřebujeme ze všech nejvíc, je praktická moudrost, protože to je to, co dovoluje ostatním ctnostem – upřímnosti, laskavosti, odvaze a tak dál – projevit se ve správný čas a správným způsobem. Také apeloval na naději. Zase správně. Myslím, že je důvod k naději. Myslím, že lidé chtějí, aby jim bylo umožněno být ctnostnými.

V mnoha směrech je to přesně to, o čem je TED. Chtít udělat správnou věc správným způsobem a ze správného důvodu. Tento druh moudrosti je dosažitelný každým z nás, pokud začneme být vnímaví. Vnímaví k tomu, co děláme, jak to děláme, a, což je možná nejdůležitější, ke struktuře organizací, ve kterých pracujeme, tak abychom se ujistili, že umožňuje nám i ostatním rozvinout moudrost, spíš než ji mít potlačenou.

Díky moc. Díky. (Potlesk)

Chris Anderson: Musíte si tam jít stoupnout na chvíli.

Barry Schwartz: Díky moc. (Potlesk)