Arvind Gupta: Proměna odpadu v hračky na učení

Jmenuji se Arvind Gupta a vyrábím hračky. Vyrábím je posledních 30 let. V 70. létech, když jsem byl na univerzitě, byla hodně revoluční doba. Byl tu politický neklid -- spousta studentů v ulicích Paříže, bouřících se proti autoritě. Amerika byla otřesena hnutím proti válce ve Vietnamu. V Indii jsme měli Naxality, [nesrozumitelné] hnutí. Když to ve společnosti politicky vře, uvolňuje se spousta energie. Národní indické hnutí toho bylo důkazem. Lidé odcházeli z dobře placených míst, aby se přidali k Národnímu hnutí. A tak v 70. letech bylo jedním z hlavních plánů v Indii oživení základů přírodních věd na vesnických školách.

Anil Sagdopal udělal doktorát na Caltechu a vrátil se jako molekulární biolog zpět do indického předního výzkumného institutu, TIFRu. Ve 31 letech nebyl schopný provázat [nesrozumitelné] výzkum, který prováděl, s životem obyčejných lidí. A tak odstartoval projekt "vědy na vesnici". To inspirovalo mnoho lidí. Heslem sedmdesátých let bylo "Jdi k lidem, Žij s nimi, miluj je. Začni s tím, co oni ví. Stavěj na tom, co mají." To byl vymezující slogan.

Jednoho roku jsem se toho chytil. Přidal jsem s k Telcu, vyráběl TATA náklaďáky. Pracoval jsem tam dva roky a uvědomil jsem si, že jsem se nenarodil pro vyrábění náklaďáků. Často člověk neví, co chce dělat, ale občas stačí, když ví, co nechce dělat. Vzal jsem si rok volna a zapojil se do projektu "vědy na vesnici". A tak odstartoval projekt "vědy na vesnici". A to byl bod zvratu. Byla to maličká vesnice, trh jednou týdně, kde lidé vyloží všechno své zboží. Řekl jsem si, že tu strávím jeden rok. Koupil jsem si kousek od všeho, co se prodávalo podél silnice. A jednou z věcí, které jsem našel, byla tahle černá guma.

Říká se tomu záklopka na ventil. Pumpuje se s tím vzduch do gum na kole. A některé z těchto modelů -- vezmete kousek záklopky, dáte dovnitř dvě sirky a uděláte pohyblivé spojení. Je to spojení trubiček. A začnete učit úhly -- ostrý úhel, pravý, tupý, přímý. Pěkně to dáváte dohromady. Když máte tři z nich a spojíte je, udělali jste z toho trojúhelník. Se čtyřmi uděláte čtverec, a když jich máte víc tak i pětiúhelník, šestiúhelník, všechny druhy mnohoúhelníků. A ty mají úžasné vlastnosti. Například když se podíváte na pětiúhelník, je jako améba, která mění svůj tvar. Můžete to protáhnout a máte obdélník. Když to posunete, získáte rovnoběžník. Ale to je velmi nestabilní. Podívejte se například na tento pětiúhelník - natáhněte to a získáte lichoběžník ve tvaru lodi. Posuňte ho a máte tvar domu. Tohle je rovnoramenný trojúhelník - zase velmi nestabilní. Tenhle jakoby pevný čtverec jen trochu posuňte- a máte kosočtverec ve tvaru draka. Ale dejte dítěti trojúhelník, a nic s ním neudělá.

Proč používat trojúhelníky? Protože to jsou jediné stabilní tvary. Nemůžete stavět mosty z čtverců, protože když by přijel vlak, posunuly by se. Obyčejní lidé to ví, protože když přijdete do indické vesnice, možná tu nechodili na průmyslovku, ale nikdo nedělá střechy takhle. Kdyby nahoru dali dlaždičky, zhroutilo by se to. Dělají trojúhelníkovou střechu. Tohle je lidová věda.

Kdybyste sem vydloubali díru a dali do ní třetí sirku, získáte T-spojení. Když dám tyhle všechny tři nohy do tří vrcholů trojúhelníku, udělám čtyřstěn. Tak uděláte všechny 3D tvary. Takto děláte čtyřstěn. Jakmile je uděláte, máte malý dům. Dejte tohle nahoru. Můžete spojit čtyři, šest. Potřebujete jen nápad. To bylo -- spojíte šest, uděláte dvacetistěn. Můžete si s tím vyhrát. Z tohoto je iglú. Tohle bylo v roce 1978. Byl jsem 24letý inženýr. Myslel jsem, že tohle je lepší než náklaďáky. (Potlesk) A když dovnitř vložíte čtyři kuličky, simulujete molekulární strukturu metanu, CH4. Čtyři atomy vodíku, čtyři stěny, čtyři úhlíkové atomy.

Od té doby jsem si připadal poctěn tím, že jsem mohl jít do 2000 škol v mé zemi -- vesnických škol, státních, městských i výběrových -- byl jsem pozván většinou z nich. A pokaždé když jdu do školy, vidím, jak se oči dětí lesknou. Vidím naději, štěstí. Děti chtějí dělat věci, vyrábět je.

Vyrábíme spoustu pump. Tohle je pumpička, se kterou můžete nafouknout balónek. Je funkční - mohli byste s tím balónek i prasknout. My máme heslo že nejlepší je, když dítě tu hračku rozbije. Takže všechno, co uděláte, -- je to trochu provokující --- tohle je stará trubička z kola a plastový [nesrozumitelné] Tahle čepička jde jednoduše do trubky. A takhle vyrobíte záklopku. Zalepíte to kouskem pásky. Jde to jen jedním směrem. Vyrábíme spoustu pump. A tohle je další -- vezmete brčko a dovnitř dáte tyčku, dvakrát to naříznete. Pak uděláte tohle: ohnete obě nohy do trojúhelníku a omotáte lepící páskou. A máte pumpu. Teď, když ji máte, je to jako úžasný rozprašovač. Jako centrifuga. Když něco roztočíte, vylétá to ven.

(Potlesk)

V případě -- kdybyste byli v Andra Pradesh, udělali byste to z listu palmyry. Spousta našich lidových hraček je postavena na úžasných vědeckých principech. Když něco roztočíte, vyletí to ven. Když to uděláte oběma rukama, vidíte legračního letce. Dobře. Tohle je hračka vyrobená z papíru. Je to úžasné. Na těchto čtyřech obrázcích vidíte hmyz, žáby, hady, orly, motýly, žáby, hady, motýly Tohle je papír, který můžete [nesrozumitelné] navržený harvardským matematikem v roce 1928, Arthurem Stonem, zdokumentovaný Martinem Gardnerem v mnoha z jeho mnoha knih. Ale tohle dětí baví! Všechny se učí o potravním řetězci. Hmyz je sežrán žábami, ty zase hady; hadi jsou sežráni orly. A tohle může být, když máte celou fotokopii formátu A4 -- můžete být na městské škole nebo státní -- papír, pravítko a tužka, žádné lepidlo, žádné nůžky. Ve třech minutách to poskládáte. Co můžete použít, je omezené pouze vaší fantazií. S menším papírem uděláte menší, s větším větší flexagon.

Tohle je tužka s několika drážkami. Když sem dáte malou vrtulku, najednou z toho máte sto let starou hračku. Šest diplomek o tom bylo napsáno. Můžete vidět, že jsou tady nějaké drážky. A když vezmu tyčku -- když to budu třít, stane se něco úžasného. Šest diplomek... Samozřejmě že i Feynman tím byl jako dítě fascinován. Napsal o tom studii. A vy nepotřebujete hadronový přístroj za 3 miliardy dolarů, abyste to udělali. Tohle je tady pro každé dítě a každé dítě si to může užít. Když sem dáte barevné kolečko, všech sedm barev splyne. Newton psal už před 400 lety, že bílé světlo je poskládáno ze sedmi barev, jenom otáčením.

Tohle je brčko. Přelepili jsme oba konce páskou, odštípli pravý a dolní levý roh tak, aby tam byly díry v protilehlých rozích, tady je dírka. Tohle je něco jako foukátko. Tohle dám dovnitř. Tady je díra a já to zavřu. Je to opravdu levné -- a přitom to děti tak baví.

Teď uděláme jednoduchý elektrický motor. Tohle je nejjednodušší motor na Zemi. Nejdražší na tom je ta baterka uvnitř. Když máte baterku, stojí to už jen 5 centů. Ze staré trubičky z kola použijeme gumu, dva zavírací špendlíky. Je to trvalý magnet. Kdykoliv je v cívce proud, stane se z toho elektromagnet. Je to právě vzájemné působení obou magnetů, které roztáčí motor. Udělali jsme jich 30 000.

Učitelé, kteří učí vědu už snad sto let, jenom přežvýkají definici a vyplivnou ji. Když učitelé něco vyrobí, vyrobí to i děti. Můžete vidět, jak se jim lesknou oči. Nadchnou se pro vědu. A tahle věda není jen pro boháče. V demokratické zemi věda musí přijít i k utlačovaným, nejvíce přehlíženým dětem. Tento program odstartoval v 16 školách a rozšířil se do 1500 státních škol. Více než 100 000 dětí se už takto učí. A my se jen snažíme vidět možnosti.

Podívejte, tohle je tetrapak -- příšerný materiál co se týče životního prostředí. Má 6 vrstev -- 3 vrsty plastu, hliníku -- které jsou slepeny dohromady, takže je nemůžete rozdělit. Ale můžete z nich udělat takovou malou síť -- přehnout je a slepit a udělat dvacetiúhelník. Takže něco, co je odpad, který zabijí mořské ptáky, můžete recyklovat do něčeho hravého -- všechny základní vědecké principy můžou být takto demonstrovány.

Když z brčka odříznete tyhle dva rohy, stane se z toho krokodýlí tlamička. Dáte si to do pusy a fouknete. (Troubení) Děti se baví a učitelé závidí. Nemůžete vidět, jak se zvuk tvoří, protože ta věc vibruje uvnitř vaší pusy. Já to udržím venku, vydechnu. Nasaju vzduch. (Troubení) Takže nikdo nepotřebuje představovat vznik zvuku pomocí vibrací drátů. Vy jste ti, kteří foukáním udržují zvuk a zároveň to stříhají. Teď se stane něco krásného. (Troubení) (Potlesk) A když dostanete tady ten maličký -- (Troubení) Tohle vás naučí děti. Zkuste to.´

Ale ještě než se přesunu dále, tohle stojí za to. Tohle je dotyková břidlicová tabulka pro slepé děti. Tohle je proužek Velcra, tohle je moje kreslící destička, a tohle moje kreslící pero, které je vlastně krabička na film. Je to vlastně jako rybářský prut. A tady je vlna. Když s tím zatočím, vlna jde dovnitř. A slepé dítě s tím může kreslit. Vlna se přilepí na Velcro. V naší zemi je 12 milionů slepých dětí, (Potlesk) které žijí ve tmě. A tohle je pro ně obrovský dárek. Existuje i továrna, která oslepuje naše děti, neschopná je uživit, neschopná jim dát dostatek vitaminu A. Ale tohle je pro ně obrovský dárek. Nejsou na to žádné patenty - kdokoliv to může dělat.

Je to velmi, velmi jednoduché. Tohle je generátor na kličku. Tohle jsou dva magnety. Tohle je velký kotouč sestavený z gumy mezi dvěma starými CD. Malý kotouč a dva silné magnety. A tohle vlákno otáčí drátem připojeným na LED. Když otočím velkým, malé se bude hýbat rychleji. Vznikne zde otáčející se magnetické pole, které generuje elektrickou sílu. A jak vidíte, LED bude svítit. Takže to je malý hřídelový generátor.

A tohle je zase obyčejný ocelový kroužek s ocelovými maticemi. To co s tím můžete udělat je roztočit to a ono se to bude pořád otáčet. A představte si hlouček dětí, stojících v kruhu, čekajících, až to kolečko přijde k nim, nadšené, že si s tím můžou hrát.

A nakonec můžeme použít hromadu starých novin a udělat z nich čepičky. Tohle je hodné Sachina Tendulkara. Je to výborná čepice na kriket. Když poprvé uvidíte Nehru a Gandhiho, to je Nehrova čepice - je to jen půlka novin. Vyrábíme hodně hraček z novin a tohle je jedna z nich. Je to -- jak vidíte -- je to mávající pták. Všechny staré noviny nastříháme na malé čtverečky. A jakmile máte jednoho z ptáků -- děti v Japonsku vyrábějí takové ptáčky už staletí, vidíte ptáčka s vějířovitým ocáskem.

A nakonec vám povím jeden příběh. Jmenuje se "Příběh kapitánova klobouku". Byl jednou na moři jeden kapitán, který se plavil velmi pomalu. Na palubě měl spoustu lidí, kteří už se začínali nudit, a tak je kapitán pozval na příď. "Oblečte si barevné oblečení, zpívejte a tancujte, a já vám dám dobré jídlo a pití." A kapitán nosil ten klobouk každý den, a sám se zapojil do oslav. První den si vzal obrovský deštníkovitý klobouk. Tu noc, když všichni spali, z jedné části ho přeložil. a tak měl druhý den hasičskou přilbu s malým převisem, který chrání páteř. Druhou noc si vzal ten samý klobouk a zase ho složil. Třetí den měl Shikari, lovecký klobouček. Třetí noc jej složil dvakrát a získal slavný klobouk z Bollywoodských filmů -- ten nosí policisté, říká se tomu zapalu. Teď je to slavné po celém světě.

A nesmíme zapomenout, že byl kapitánem lodi. Takže tohle je ta loď. Už se blížíme ke konci. Všichni si tu plavbu užívali. Zpívali, tančili. Najednou se přihnala bouře a obrovské vlny. Loď se jen houpala a tancovala mezi vlnama. Přišla velká vlna na příď a potopila ji. Druhá se přihnala k zádi a zalila ji. A ta třetí tady spolkla můstek. Loď se potopila a kapitán přišel o všechno kromě záchranné vesty.

Děkuji vám za pozornost.

(Potlesk)