Andy Puddicombe: Zabere vám to jen 10 minut

Žijeme ve velmi uspěchané době. Tempo našeho života je zběsilé, naše mysl stále zaměstnaná, pořád něco děláme.

Takže proto bych se vás rád zeptal, kdy jste měli naposled čas nedělat nic? Nerušeně 10 minut nedělat nic? A když říkám nic, myslím nic. Žádné mailování, SMS, internet, žádná televize, žádné chatování, žádné jídlo, žádné čtení, dokonce ani žádné vzpomínání na minulost nebo plánování budoucnosti. Jednoduše nedělat nic. Vidím mnoho zamyšlených tváří. (Smích) Nejspíš se musíte vracet daleko do minulosti.

A je to mimořádná věc, nemám pravdu? Mluvím o naší mysli. Mysl, náš nejcennější a nejvzácnější zdroj, skrz který prožíváme každý okamžik našeho života, mysl, na níž závisí zda budete šťastný, spokojený, citově vyrovnaný jedinec, a zároveň, zda budete laskaví a vnímaví a ohleduplní k ostatním. Je to ta samá mysl, na níž závisí, zda budete soustředěný, kreativní, spontánní a dobrý v tom, co děláte. A přesto na ni nemáme vyhrazený žádný čas. Ve skutečnosti trávíme více času péčí o naše auta, naše oblečení a naše vlasy než — dobře, možná ne moje vlasy, ale chápete kam mířím.

Výsledek, samozřejmě, je, že jsme ve stresu. Mysl se mele jako pračka kolem dokola, spousta těžko zvládnutelných, zmatených citů, a my opravdu nevíme, jak se s nimi vyrovnat, a smutným faktem je, že jsme tak roztržití, že už nejsme přítomni ve světě, v němž žijeme. Na čem nám nejvíc záleží nám klouže mezi prsty a je šílené, že každý už očekává že takto to má být, že takový je život, a musíme se s tím smířit. Takto to ale opravdu nemusí být.

Když mi bylo 11, zúčastnil jsem se prvních meditačních cvičení. A věřte mi, zahrnovalo to všechny obvyklé předsudky, co si dokážete představit, seděli jsme se zkříženýma nohama na podlaze, vonné tyčinky, bylinkový čaj, vegetariánská kuchyně, všechno, ale účastnila se moje máma a já byl zvědavý, tak jsem šel s ní. Také jsem viděl pár kung-fu filmů a tajně jsem doufal, že bych se mohl naučit se létat. Byl jsem opravdu velmi mladý. Když jsem tam byl, stejně jako mnoho lidí, jsem předpokládal, že meditace je pro mysl takový acylpyrin. Když jste vystresovaní, tak pomeditujete. Neměl jsem tušení, že by mohla mít preventivní charakter, dokud mi nebylo kolem 20 a nestala se řada věcí docela rychle za sebou, Vážné věci, které obrátily můj život vzhůru nohama a najednou jsem byl zaplaven myšlenkami, zaplaven složitými emocemi, s kterými jsem se neuměl se vypořádat. Pokaždé, když jsem jednu potlačil, jiná na mne vyskočila. Bylo to opravdu velmi stresující období.

Všichni se se stresem nějak vypořádáváme. Někteří lidé utopí sami sebe v práci, vděčni za každé rozptýlení. Jiní se obrátí na přátele, rodiny a hledají podporu u nich. Někteří se chytnou flašky, začnou brát léky. Já se stal mnichem. Vykašlal jsem se na školu a odjel do Himalájí, Stal jsem se mnichem a začal se učit meditovat.

Lidé se často ptají, co jsem se tam naučil. No, spousta věcí se změnila. Přiznejme si, stanete-li se celibátním mnichem, řadu věcí to změní. Ale bylo to víc než to. Naučil jsem se – získal jsem větší pochopení, porozumnění přítomnosti. Tím myslím nebýt ztracen v myšlenkách, nebýt roztěkaný, nebýt zavalen obtížně zvládnutelnými city, ale místo toho se naučit, jak být tady a teď, jak žít vědomě, jak být přítomen.

Přítomnost je tak nedoceněná. Zní to tak samozřejmě, a přesto trávíme tak málo času v přítomnosti, je všechno jen ne samozřejmé. Četl jsem nedávno článek, z Harvardu, že v průměru naše mysl 47 procent času bloudí. Čtyřicet sedm procent. A zároveň, tohle neustálé putování mysli je přímou příčinou neštěstí. I tak na tomto světě nejsme tak dlouho, abychom trávili téměř polovinu našeho života ztraceni v myšlenkách a potenciálně nešťastní, nevím, připadá mi tragické, zejména když s tím můžeme něco udělat, když existuje pozitivní, praktická, dosažitelná, vědecky ověřená technika která umožní naši mysli být zdravější více si pamatovat a být méně roztržitý. A kouzlo je v tom, že přestože na ni potřebujete jen asi 10 minut denně, ovlivní celý náš život. Ale musíte vědět jak na to. Potřebujete cvičit. Potřebujete návod jak se naučit být více vnímavý. To je v podstatě to, co meditace je. Je to ztotožnění se s přítomností. Ale je třeba vědět, jak začít, jak se dostat k tomu nejlepšímu. A od toho meditace je. Možná se divíte, protože většina lidí předpokládá, že meditace je o zastavení myšlenek, zbavení se citů, ovládnutí mysli, ale ve skutečnosti je to něco zcela jiného. Je to spíš o ustoupení do pozadí, pohledu skrze myšlenky, dívat se, jak přicházejí a odcházejí, jak city přicházejí a odcházejí bez předsudků, s klidnou, jasnou myslí.

Tak například, právě teď, Pokud se budu soustředit příliš na koule, pak neexistuje způsob, jak se uvolnit a současně mluvit s vámi. Stejně tak, když se kvůli mluvení s vámi příliš uvolním, pak tu není způsob, jak se mohu soustředit na koule. Spadnou mi. V životě i v meditaci se někdy soustředíte až trochu moc a život pak začne vypadat takto. Je to velmi nepříjemný způsob, jak žít upjatý a stresující život. Jindy možná sundáte nohu z plynu kapku příliš, a s věcmi se stane něco takového. Samozřejmě u meditace – (Chrápe) – to skončí usnutím. Takže hledáme rovnováhu, soustředěnou relaxaci, při které dovolíme myšlenkám přicházet a odcházet bez obvyklého vměšování se.

Co se obvykle stane, když se snažíme být takto vědomí, je, že jsme vyrušeni myšlenkou. Řekněme, že ta myšlenka je znepokojující. Takže všechno jde dobře, a pak přijde tato znepokojující myšlenka, a najednou, "Aha, neuvědomoval jsem si, že mne tohle trápí." A pak se k tomu znovu vracíte a opakujete to. "Aha, mám problém. Mám opravdu velké starosti. Je v tom tolik úzkosti." A než si to uvědomíme, jsme nervózní, že jsme nervózní. Víte, je to šílené. Děláme to celou dobu, i na každodenní bázi. Naposled třeba, co já vím, když jste měli rozviklaný zub. Víte, že je vratký, a víte, že to bolí. Ale co budete dělat každých 20, 30 sekund? (Mumlaní) To bolí. A budeme se v tom utvrzovat. A znovu si to opakujeme a děláme to pořád dokola. A přitom to je jenom o tom se naučit uvědomovat si, že to děláme a zanechat tahle dramata a vzorce našeho myšlení. Když si sednete a sledujete takto mysl, můžete vidět mnoho různých vzorů. Můžete najít mysl, která je opravdu neklidná, po celou dobu. Nebuďte překvapeni, pokud je vaše tělo napnuté když sedíte, neděláte nic a vaše mysl se takto cítí. Můžete najít mysl, která je velmi fádní a nudná, že je téměř jako stroj, že se zdá, že jenom vstáváte, jdete do práce, jíte, spíte, vstáváte, pracujete. Nebo to může být, že jedna malá neodbytná myšlenka neustále klepe na dveře vaší mysli. Ať už je to jakkoli, meditace nabízí příležitost, šanci udělat krok zpátky a získat jiný pohled, vidět, že věci nejsou vždy takové jak vypadají. Nemůžeme změnit každou maličkost, co se nám stane, ale můžeme změnit způsob, jak věci prožíváme. Meditace a prožitek má tento potenciál. Napotřebujeme žádné vonné tyčinky, a rozhodně nemusíte sedět na podlaze. Vše, co musíte udělat, je 10 minut denně vrátit se a uvědomit si přítomnost abyste zažili ten prožitek soustředění, klidu a světla ve vašem životě.

Děkuju. (Potlesk)