Alan Russell o reneneraci našich těl

Dnes budu mluvit o tom, co doufám promění strach v naději. Když jdeme ke svému lékaři, když vstoupíme do jeho ordinace jsou slova, která prostě nechceme slyšet. Jsou to slova, kterých se opravdu obáváme. Cukrovka, rakovina, Parkinsonova nebo Alzheimerova choroba, selhání srdce, selhání plic. Víme, že to jsou oslabující nemoci s nimiž můžeme udělat relativně málo.

Dnes Vám chci představit jiný způsob myšlení o tom, jak zacházet s takovými nemocemi a a vysvětlit proč je takové myšlení důležité. Bez toho se možná náš systém zdravotní péče může zhroutit, tedy pokud nemyslíte, že se to již stalo. Řeknu kde jsme klinicky dnes, a kam bychom mohli jít zítra, a jaké jsou překážky. A slibuji, že vše zvládneme probrat v 18 minutách.

Chtěl bych začít s tímto diapositivem protože nám ukazuje jak to vidí časopis Science Magazine. Bylo to číslo z roku 2002, v němž uveřejnili mnoho různých článků o bionické lidské bytosti. Byla to číslo o regenerativním lékařství. Regenerativní lékařství je mimořádně jednoduchý pojem, kterému každý rozumí. Je to jednoduše urychlení tempa, kterým se tělo samo hojí takže se hojení proběhne v klinicky významném čase. Takže víme, jak to udělat různými způsoby, které již existují. Víme, že když máme poškozený kyčel, můžeme vložit kyčel umělý. A to je myšlenka, kterou časopis Science Magazine použil na hlavní straně.

To je ale úplný protiklad regenerativního lékařství. To totiž není regenerativní lékařství. Regenerativní lékařství je to, co uvedl časopis Business Week ve svém nedávném článku. Myšlenka je taková, že místo abychom odstraňovali příznaky s pomocí protéz, drog a tak podobně -- k tomuto se několikrát vrátím -- místo toho, znovuvytvoříme ztracenou funkci těla zregenerováním funkce orgánů a poškozené tkáně. Takže na konci léčby, jste tím, kým jste byli na začátku léčby.

Málo dobrých nápadů -- pokud souhlasíte, že to je dobrý nápad -- velmi málo dobrých nápadů je opravdu nových. Přesně tak je tomu i zde. Když se podíváte do historie, Charles Lindbergh, který byl víc známý díky letectví - byl ve skutečnosti jeden z prvních lidí, spolu s Alexis Carrel, jedna z nositelek Nobelovy ceny z Rockefellerova ústavu, kteří začali přemýšlet o tom, zda je možné orgány vypěstovat. A v roce 1937 uveřejnili tuto knihu, ve které vskutku začali přemýšlet o tom, co by se mohlo udělat v bio-reaktoru, aby vyrostl celý orgán. Od té doby jsme došli daleko. Podělím se s vámi o některé fascinující práce, které se nyní dějí.

Ale předtím, než to udělám, chtěl bych se podělit s mými depresemi nad systémem zdravotní péče a potřebě vám to sdělit. Mnoho přednášek ze včerejška se týkalo zlepšení kvality života a snížení chudoby. A podstaného zvýšení průměrné délky života na celém světě. Jedna z výzev je, že čím jsme bohatší, tím déle žijeme. A čím déle žijeme, tím dražší je pečovat o naše nemoci, když stárneme.

Jednoduše řečeno, jde o bohatství země ve srovnání s procentem populace nad 65 let věku. A v podstatě můžete vidět, že čím je země bohatší, tím více starších lidí v ní žije. Proč je to důležité? A proč je to obzvláště právě teď tak dramatická výzva? Jestliže je průměrný věk naší populace 30 let, potom je takové průměrné onemocnění, které musíte léčit tu a tam zlomený kotník, možná trochu astma. Jestliže je průměrný věk ve vaší zemi od 45 do 55 let, průměrný člověk bere v úvahu cukrovku, juvenilní cukrovku, selhání srdce, choroby srdeční tepny. To vše je neodmyslitelně obtížnější léčit, a tedy hodně nákladnější .

Jen se podívejte na demografii zde v USA. Toto je ze "Spojených států Amerických". V roce 1930 bylo 41 pracovníků na jednoho důchodce. 41 lidí, kteří v podstatě nebyli vážně nemocní, platili na jednoho důchodce, který prodělával oslabující onemocnění. V roce 2010 na jednoho důchodce jsou dva pracující. A tak tomu je v každé vyvinuté, bohaté zemi. Jak si vlastně můžete dovolit platit léčbu pacientů, když realita stárnutí vypadá právě takto?

Je to případ věku versus náklady na zdravotní péči. A vidíte, že právě okolo věku 45 let, 40 až 45, zde je náhlý zlom v nákladech na zdravotní péči. Je to ve skutečnosti velice zajímavé - jestliže to správně analyzujete, uvažte kolik vy jako jednotlivec vynaložíte na svoji vlastní zdravotní péči, během celého vašeho života. Asi 7 let předtím než umřete je vrchol. A vlastně můžete - (smích) - tím se nebudeme zabývat. (smích)

Je zde pár věcí, velmi málo věcí, které se dají udělat, které by změnily způsob léčení takových onemocnění a umožnily zažít co bych nazval zdravé stárnutí. Řekl bych, že se jedná o 4 věci. A ani jedna se netýká systému pojištění nebo právního systému. Změna je v tom, kdo platí. Změna vlastně není ve skutečných nákladech léčby.

Jedna z možností je, že nebudete léčit. Můžete zdravotní péči udělovat na příděl. Nebudeme o této metodě dál mluvit. Je to příliš depresivní. Onemocněním můžete předcházet. Samozřejmě, spousta peněz by se mělo vkládat do prevence.

Ale snad nejzajímavější, v každém případě pro mě, nejzajímavější je myšlenka diagnostikování onemocnění v ranném stádiu, s následnou léčbou toho onemocnění místo léčení příznaků. Jako přiklad uvažme cukrovku. Co dnes můžem dělat s cukrovkou? Onemocnění diagnostikujeme, když se projeví příznaky. a posléze je léčíme 10, 20, 30, 40 let. A funguje to. Inzulín je docela dobrá terapie.™ Ale nakonec přestane fungovat, a cukrovka vede k předpovídatelnému počátku oslabující nemoci.

Proč nestačí pouze stříknout něco do slinivky, aby se ta slinivka zregenerovala v počátku nemoci, možná i dříve než se ukáží příznaky nemoci? A možná by to bylo trochu nákladnější v té době kdy bychom to udělali, ale kdyby to fungovalo, tak jsme dokázali něco zcela jiného.

Myslím, že toto video objasňuje myšlenku o které zde mluvím docela dramaticky. Toto je čolek, kterému dorůstá končetina. Když to dokáže čolek, proč ne my? Dokonce vám za chvíli ukáži nějaké zajímavé charakteristiky o regeneraci končetin. Ale to, o čem mluvíme v regenerativní medicíně, je dokázat tohle s každým orgánovým systémem našeho těla, s tkáněmi a samotnými orgány. Dnešní realitou je, že když onemocníme, zpráva pro Vás je léčba vašich příznaků po níž se holt přizpůsobíte novému způsobu života.

Já tvrdím, že zítra -- a kdy ten zítřek nastane, o tom můžeme diskutovat, ale bude v dohledné budoucnosti -- zítra budem mluvit o regenerativní rehabilitaci. Zde vidíte protézu, je velice podobná té, kterou má voják, který se vrátil z Iráku... 370 vojáků, kteří se z Iráku vrátili, přišli o končetiny. Představte si, že by místo žitím s tím, mohli by čekat regeneraci této končetiny. Je to odvážná představa. Ukáži vám, kde se momentálně nacházíme při práci na tomto konceptu.

Znovu podotýkám, že je to aplikovatelné na každý orgán. Jak toho můžeme dosáhnout? Udělat to lze tak, že rozvineme konverzaci s naším tělem. Je potřeba, abychom se naučili řeč těla. A zapnout procesy, které jsme uměli , když jsme byli zárodkem. Savčí zárodek, který přijde o končeninu během prvního trimestru v těhotenství, si ji znovu nechá narůst. Takže naše DNA má schopnost řídit takové mechanismy hojení ran. Je to přirozený proces., ale s věkem se ztrácí. Dítěti, které je mladší než šest měsíců a které přijde náhodou o špičku prstu špicka prstu mu zase doroste. Jakmile dosáhne věku pěti let, pak už to nebude možné.

Takže abychom se mohli zabývat konverzací s naším tělem, potřebujeme se naučit mluvit řečí těla. A my už dnes máme jisté nástroje, které nám dovolí toho dosáhnout. Dám vám příklad tří takových nástrojů, díky kterým můžem rozmlouvat s naším tělem.

Prvním nástrojem je buňková terapie. Jasně, léčíme se přírodním postupem, používáním buněk, které udělají nějvětší kus práce. Tudíž, pokud můžeme najít ty správné buňky a vpravit je do těla, ty tam mohou léčit. Za druhé, můžeme použít jisté materiály. Včera jsme slyšeli o důležitosti nových materiálů. Když můžeme vymyslet a navrhnout látky, nebo extrahovat látky z přírodního prostředí, potom můžeme být schopni touto látkou přimět tělo, aby se samo vyléčilo. A nakonec, můžeme využít chytrých přístrojů, které tělo zbaví těžké práce a umožní mu se léčit.

Ukáži vám příklad každého z těchto tři a začnu s materiály. Steve Badylak - který je na Univerzitě v Pittsburgu - měl, asi před deseti lety, pozoruhodný nápad. Myšlenka byla, že prasečí tenké střevo, ze kterého vyhodíte všechny buňky, a když to uděláte způsobem, které mu dovoluje zůstat biologicky aktivní, může obsahovat všechny důležité faktory a signály, které signalizují tělu, ze se má hojit. A položil si velmi důležitou otázku. Zeptal se, když vezmu tento materiál, který je přírodní látkou, a který obvykle vyvolává hojení v tenkém střevě, a umístím ho někam jinam na těle člověka, dostanu stejnou odpověď, ale specifickou pro takovou jinou tkáň, a nebo se vytvoří tenké střevo, když jsem zkusil udělat nové ucho?

Neříkal bych vám tento příběh, pokud by nebyl přesvědčivý, Obrázek, který vám chci ukázat - (smích) je přesvědčivým obrázkem. Nicméně, pro ty, kteří jsou, třeba jen trošicku choulostiví, i když by to nechtěli nepřiznat před svými přáteli -- osvětlení je ztlumeno a toto je vhodný čas aby jste se podívali dolů, na své nohy, zkontrolovali svoje Blackberry, prostě dělali něco jiného než sledování obrazovky. (smích)

To co vám chci ukázat je diabetický vřed. Ačkoli, je dobré se zasmát předtím než se na to podíváte. Toto je skutečnost cukrovky. Myslím, že o cukrovce a vředech jsme slyšeli mnohokrát, ale nespojili jsme si vřed s eventuální léčbou, kterou je amputace, pokud se vřed nedá vyléčit. Takže zde ho vidíte, nebojte, nebude tam dlouho. Toto je diabetický vřed. Je to tragické. Léčbou je amputace. Tato starší žena, která má vedle cukrovky i rakovinu jater se rozhodla zemřít s tělem jaké má.

Tato paní se rozhodla, že po roce, během kterého pokoušela o léčbu tohoto vředu, že by zkusila novou terapii, kterou vynalezl Steve. Toto je rána o 11 týdnů později. Tato látka obsahovala pouze přírodní signály. A tato látka donutila tělo, aby přepla zpět na léčebný proces, který předtím tělo nemělo.

Teď bude ještě pár hrozných obrázků - pro ty otrlé - Řeknu Vám, kdy se můžete zase začít dívat. Toto je kůň. Kůň se není v bolestech. Kdyby kůň byl v bolestech , neukazoval bych vám tento obrázek. Kůň má pouze další nosní dírku, která se vyvinula po jezdecké nehodě. Pouze několik týdnů po léčbě -- v tomto případě jsme vzali látku, přeměnili ji na gel, a zabalili zraněnou oblast, a poté jsme tuto léčbu několikrát opakovali -- a kůň se uzdravil. Utrazvukový snímek této oblasti, vypadá to výborně.

Zde je delfín, jehož ploutev byla pře-připevněna a přirostla. Na světě je okolo 400.000 pacientů, kteří používají tuto látku k léčení jejich zranění. Mohl byste regenerovat končetinu? Agentura pro výzkum pokročilých obranných projektů právě dala Stevovi 15 milionů dolarů, aby koordinoval výzkum osmi ústavů který by tuto otázku zodpověděl.

A ukážu vám obrázek 15 milionů dolarů. Toto je 78-letý muž, který přišel o špičku prstu. Pamatujete si, co jsem říkal o tom, když děti přijou o jejich špičky prstů. Takhle to vypadá po léčbě. A to je dnes. Dnes je to již klinicky významné. Látky, které to dokáží. Srdeční záplaty.

Ale mohli bychom jít ještě dále? Mohli byste, řekněme, namísto použití této látky, mohu vzít nějaké buňky spolu s tou látkou a odstranit poškozený kus tkáně, a dát na to biologicky rozložitelnou látku? Zde můžete vidět kousek srdečního svalu bijícího v misce. To bylo provedeno v tokijské ženské nemocnici panem Teruo Okano. On umí vypěstovat bijící srdeční sval v misce. Zchladí misku a to způsobí změnu jejích vlastností pak odloupne tkáň od misky. Je to ta nejlepší věc.

Nyní vám ukáži regeneraci založenou na buňkách. A to co vám zde ukáži jsou kmenové buňky vyjmuté z kyčle pacienta. Znovu podotýkám, že jestli máte slabý žaludek, nedívejte se. Ale tenhle je docela fajn. Takže toto je bypass operace, kterou měl i Al Gore, s jedním rozdílem. V tomto případě, na konci operace, uvidíte kmenové buňky pacienta, které byli odejmuty na začátku procedury jak jsou vstříknuté přímo do srdce pacienta. A já tady stojím na podiu, protože vám chci ukázat, jak tato technologie je ve svých začátcích. Zse jsou kmenové buňky, přímo do bijícího srdce pacienta. A když se pozorně podíváte, bude to právě kolem tohoto bodu kde uvidíte zpětný tok. Vidítě ty buňky, jak se vracejí zpět. Potřebujeme nové druhy technologií, nové přístroje, abychom dostali buňky na správné místo ve správný čas.

Trochu údajů, malý kousek informací. To byla randomizovaná zkouška. V té době to byla zkouška s N= 20. Nyní máme zkoušku s N= 100. V podstatě, když vezmete extrémně nemocného pacienta a uděláte mu bypass, jeho stav se zlepší. Když mu dáte i kmenové buňky během jeho bypass operace, v těchto speciálních případech příznaky pacienta zmizí. Tito už jsou bez příznaků dva 2 roky . Nejlepší věc by byla, kdyby se diagnóza nemoci provedla dříve a předešlo se onemocnění a vzniku vážného stavu.

Toto je ten samý proces, ale nyní méně agresivní, pouze se třemi otvory v těle, kde se operuje srdce a jednoduše se do něj vstříknou kmenové buňky díky laparoskopii. Tady jdou ty buňky. Nemáme čas zacházet do dalších podrobností, ale v zásadě, také to funguje. Pacienti, kteří jsou nemocní méně, jsou přivedeni tuto téměř bezpříznakového stavu tímto druhem terapie.

Další příklad terapie kmenovými buňkami, která ještě není docela klinická, ale myslím, že brzy bude. Práce Kacey Marra z Pittsburghu, spolu s množstvím kolegů z celého světa. Rozhodli se, že tekutina z liposukce, a že v USA máme hodně této tekutiny z kosmetických úprav. (smích) Je to vynikající zdroj kmenových buněk. Kmenové buňky jsou součástí této kapaliny. Takže můžete jít na plastiku břicha. Ven se dostane tekutina z liposukce, a v tomto případě, kmenové buňky jsou oddělené a mění se v nervové buňky. Vše je uděláno v laboratoři. A myslím, že docela brzy uvidíte pacienty, kteří se tak budou léčit touto metodou odebrání vlastního tuku, kmenovými buňkami.

Předtím jsem mluvil o použití přístrojů, aby se výrazně změnil způsob jakým léčíme nemoci. Než uzavřeme toto téma, mám tu jeden příklad. Je to stejně tragické. Máme dlouhodobou a srdcervoucí spolupráci s našimi kolegy z Institutu pro lékařský výzkum v armádě USA, kteří musí vyléčit 11.000 hochů, kteří se vrátili z Iráku. Mnoho z těchto pacientů bylo hrozně popálených.

A pokud jsme se něco naučili o popáleninách, bylo to. že nevíme, jak je léčit. Vše co se doposud dělalo pro léčbu spálenin - byl přístup podobný přikládání drnů na poškozený trávník. Něco necháme vyrůst na jednom místě a poté to přeneseme na místo kde je zranění a zkusíme zařídit, aby se to uchytilo. Zde v tomto případě se vytvořil nový, nositelný biologický stabilizátor - který by měl být klinicky testován na konci tohoto roku na ISR - Joergem Gerlachem v Pitsburgu. A tento biologický stabilizátor se vsadí do lůžka zranění. Pistolkou, kterou vidíte, se stříkají buňky. Tímto způsobem se postříkají buňky po celé ploše. Stabilizátor slouží jako hnojivo v prostředí, dodává vše současně. a proto oséváme tento trávník jako alternativa k drnovému přístupu. Je to kompletně odlišný způsob provedení.

Takže, mých 18 minut řečnění je u konce. Dokončím tuto prezentaci nějakými dobrými novinkami, a možná i trochu špatnými zprávami. Dobrá zpráva je, že to o čem jsem dnes mluvil se dnes již děje. Je to velmi efektní práce. Je zřejmé, že pomocí obrázků jsme si to objasnili. Je to neuvěřitelně těžké, protože jde o velice inter-disciplinární vědu. Téměř každy obor vědy z oblasti techniky a klinické praxe se podílí ve snaze, aby se toto vše stalo.

Množství vlád a regionů rozpoznali, že to je nový způsob jak léčit nemoci. Japonská vláda byla snad první, když se rozhodli investovat první 3 miliardy, později další 2 miliardy do této oblasti. Není to náhoda. Japonsko je nejstarší stát na Zemi pokud jde o průměrný věk. Potřebují, aby to fungovalo, jinak jejich zdravotní systém zkolabuje. Takže proto se strategicky soustřeďují na investice do této oblasti. To samé dělá Evropská Unie. Čína - to samé. Čína zrovna rozeběhla národní centrum technické tkáně. Rozpočet pro první rok byl 250 milionů amerických dolarů.

V USA máme poněkud jiný přístup. My - (smích) - uh, čekáme na Al Gora až se stane prezidentem světa. Máme odlišný přístup. Tento přístup je, že do toho vrazíme peníze, když to vypadá naléhavé. Ale žádné strategické investice, které by přinesly nezbytné věci, které by se pak soustředily pečlivým způsobem.

Nakonec budu citovat, možná laciná střela, ale je od ředitele NIH, velice šarmantního muže. Já a Jay Vacanti z Harvardu jsme s dalšími řediteli jeho institutu jeli navštívit jen před pár měsíci, zkusit ho přesvědčit, že teš je pravý čas vzít alespoň kousek z těch 27.5 miliard dolarů, které dostanou příští rok a zaměřit je strategickým způsobem tak, aby bylo jisté, že můžeme zrychlit tempo, kterým se tyto terapie dostanou k pacientům. Na konci rozhádané schůze ředitel NIH řekl, "Vaše vize je větší než náš apetit." Chtěl bych uzavřít tuto přednášku tím, že nikdo nám naši vizi nezmění, ale společně můžeme zvýšit jeho apetit. Děkuji vám.