Al Gore: Nové smýšlení o klimatické krizi

Předvedl jsem program s diapozitivy, který jsem zde uvedl před dvěma roky asi 2.000krát. Uvedu dnes dopoledne krátký pořad s diapozitivy, který uvádím úplně po prvé, a zkrátka nechci ani nepotřebuji zvedat laťku. Ve skutečnosti se snažím položit laťku níže. Protože jsem to poskládal dohromady, abych se pokusil doplnit tematickou výzvu tohoto setkání.

A fantastická prezentace Karen Armstrongové mi připomněla, že náboženství - je-li správně chápáno - není o víře, ale o osobním chování. Snad bychom měli říci totéž o optimismu. Jak se odvažujeme být optimističtí? Optimismus je někdy charakterizován jako víra, intelektuální postoj. Jak zní slavný výrok Mahatma Gandhího: "Musíte se sami stát změnou, kterou chcete vidět ve světě." I výsledek, který tak optimisticky oičekáváme, nebude vytvořen jen vírou samotnou. Přesto tato víra vytváří nové modely chování. Ale též slovu "chování" se podle mého soudu v tomto kontextu také někdy nerozumí správně. Jsem velkým zástáncem výměny žárovek a nákupu hybridních vozidel; moje žena Tipper a já jsme dali 33 solárních panelů na náš dům, vykopali geotermální studny a udělali spoustu dalších věcí. Ale podobně jako je důležitá výměna žárovek, je ještě důležitější změna právních předpisů. A když měníme naše chování v našem každodenním životě, vynecháváme někdy jeho občanskou část a demokratickou část. Abychom zde mohli nabýt optimismu, musíme se stát neuvěřitelně aktivními jako občané v naší demokracii. Pro vyřešení klimatické krize musíme vyřešit krizi demokratickou. A jednu tu máme.

Snažím se to říkat už dlouhou dobu. Nedávno mi to připomněla jedna žena, která procházela kolem stolu, u něhož jsem seděl a jen se na mne dívala, když kráčela kolem. Byla ve věku přes sedmdesát a vypadala, že má laskavou tvář. Nebylo mi to nijak nápadné, až jsem zahlédl koutkem oka, že kráčela z opačné strany a také se jen na mne upřeně dívala. Tak jsem ji pozdravil a zeptal se jak se má. a ona odpověděla: "Víte, kdybyste si obarvil vlasy na černo, vypadal byste úplně stejně jako Al Gore.

Před dlouhou dobou, když jsem byl mladý kongresman, strávil jsem strašnou spoustu času tím, že jsem zabýval programem kontroly nukleárních zbraní - závodu v jaderním zbrojení. A v té době mne vojenští historici naučili, že vojenské konflikty se typicky dějí ve třech kategoriích: místní bitvy, regionální nebo oblastní války, a vzácně, ale nanejvýš důležité globální, světové války. Každá úroveň konfliktu vyžaduje různou alokaci zdrojů, odlišný přístup a odlišný organizační model. Ekologické výzvy spadají do stejných tří kategorií, přičemž většina z toho o čem přemýšlíme, jsou místní ekologické problémy, jako je znečistění vzduchu a vod a nebezpečné divoké skládky odpadu. Ale existují též regionální ekologické problémy, jako je kyselý déšť od středozápadu na severovýchod a od západní Evropy k Arktidě a od středozápadu z Missisipi do mrtvé zóny mexického zálivu. A takových dešťů existuje mnoho. Ale klimatická krize je tím ojedinělým, ale nanejvýš důležitým globálním neboli strategickým konfliktem. Ovlivňuje jí vše. A my musíme zorganizovat naši reakci odpovídajícím způsobem. Potřebujeme celosvětovou, globální mobilizaci zdrojů obnovitelné energie, konzervace, účinnosti a celosvětového přechodu k nízko-uhlíkovému hospodářství. Máme před sebou velkou práci. A můžeme mobilizovat zdroje a politickou vůli. Ale politická vůle musí být zmobilizována, abychom mohli mobilizovat zdroje.

Dovolte mi, abych vám zde ukázal tyto diapozitivy. Myslel jsem, že bych mohl začít logem. To, co tu chybí, je samozřejmě ledová čepička severního pólu. Grónsko zůstává. Před 28 lety vypadala polární ledová čepička - ledová čepička severního pólu - jako na konci léta při podzimní rovnodennosti. Během minulého podzimu jsem zašel do Centra pro sledování sněhu a ledu ve měste Boulder v Coloradu a také hovořil s výzkumníky zde v Monterey, v Laboratoři námořních studií. A toto se stalo v posledních 28 letech: V perspektivě posledních let, rok 2005 byl předcházejícím rekordem. A poslechněte si, co se stalo minulý podzim a velmi vyvedlo výzkumníky z míry. Ledová čepička severního pólu má zepěpisně stejnou velikost. Nevypadá na zcela stejné rozměry, ale má přesně stejnou velikost jako Spojené státy s odečtením plochy rovnající se zhruba státu Arizona. Množství, které zmizelo v roce 2005, se rovnalo všemu na východ od řeky Missisipi. Další úbytek, který nastal minulý podzim, byl velký takto. Led se vrací znovu v zimě, ale nikoliv jako permanentní, nýbrž jako tenká ledová vrstva. Křehká. Zbývající množství by mohlo úplně zmizet během léta v následujících pouhých pěti letech. Toto vyvolává velký tlak na Grónsko. Nyní, kolem polárního kruhu - toto zde je slavná vesnice na Aljašce. Toto je městečko na Novém Foundlandu. Antarktida. Nedávné studie NASA. Množství mírného až vážného tání sněhu na ploše o velikosti Kalifornie.

"Byly to ty nejlepší časy, byly to ty nejhorší časy": tak zní nejslavnější úvodní věta anglické literatury. Chtěl bych se s vámi stručně podělit o "Povídku dvou planet." Země a Venuše mají přesně stejnou velikost. Průměr země je asi o 400 km větší, ale v podstatě jsou stejně velké. Obě mají přesně stejné množství uhlíku. Ale rozdíl spočívá v tom, že na Zemi se většina uhlíku v průběhu času z atmosféry uložla do zemského povrchu v podobě uhlí, nafty, zemního plynu atd. Na Venuši je většina v atmosféře. Rozdíl je v tom, že naše teplota je v průměru 15 stupňů. Na Venuši je to zhruba 532. To je relevantní pro naši současnou strategii těžit co možná nejvíce uhlíku ze země, jak je to nejrychleji možné a pouštět ho zpět do atmosféry. Není to proto, že Venuše je o něco blíže ke slunci. Je třikrát teplejší než Merkur, který leží hned vedle slunce. Teď vám stručně ukáži obrázek, který už jsem ukazoval i předtím, ale ukazuji ho, abych mohl demonstrovat další ze záhad klimatu.

Celosvětová vědecká komunita říká toto: lidmi způsobené, globální znečistění ohřívající atmosféru, zhuštuje tuto vrstvu a zadržuje více odcházejícího infračerveného záření. Vy všichni to víte. V posledním souhrnu IPCC na otázku vědcům "Jakou máte jistotu?" chtěli vědci odpovědět "devadesát devět procent". Číňané vznesli námitky, a kompromisní odpovědí se stalo "přes 90 procent." Nyní se ozvou skeptici a řeknou: "Moment, to by mohly být změny v ... v této energii, která přichází ze slunce." Kdyby to byla pravda, byla by stratosféra ohřátá stejně jako nižší atmosféra, jestliže energie přichází víc. Jestliže je jí více zachyceno na cestě ven, pak byste předpokládali, že tepleji bude zde a chladněji zde. Tady je nižší atmosféra. Tady je stratosféra: chladnější. Záhada klima vyřešena.

A nyní nějaké dobré zprávy. 68 procent Američanů dnes věří, že lidská činnost způsobuje globální oteplování. 69 procent věří, že Země se výrazně ohřívá. Zde došlo k pokroku, ale je tu háček: když dostanou soupis aktuálních problémů k řešení, globální oteplování stále figuruje na dolním konci. To, co tu chybí, je prvek naléhavosti. Jestliže souhlasíte s rozborem faktů, ale nemáte pocit naléhavosti řešení, kam vás to přivádí? Aliance pro ochranu klimatu, v jejímž čele stojím, ve spojení s CurrentTV - která to udělala pro dobro věci, uspořádala celosvětovou soutěž na přípravu reklam, jak toto sdělit lidem. Tady je vítěz.

NBC - ukáži vám zde všechny sítě - špičkoví žurnalisté za NBC položili 956 otázek v roce 2007 o prezidenstských kandidátech: dvě z nich byly o krizi klimatu. V případě ABC to bylo 844 otázek, dvě z nich o krizi klimatu. Fox: dvě. CNN: dvě. CBS: žádná. Není to k smíchu, ale k pláči. Toto je jedna ze starších tabákových reklam. A tady je to, co děláme. Toto je spotřeba benzinu ve všech těchto zemích. A Spojené Státy. Ale nejsou to jen rozvinuté národy. Rozvojové země nás nyní následují u zrychlují své tempo. A skutečně jsou jejich kumulativní emise letos rovnocenné těm, které byly v roce 1965 ve Státech. A dohánějí nás velmi rychle. Celkové koncentrace: v roce 2025 budou v podstatě tam, kde jsme byli my v roce 1985. Kdybych bohaté země ze srovnání úplně vyřadil, stále bychom tu měli tuto krizi. Ale my jsme dávali a dáváme rozvojovým zemím technologie a takové způsoby myšlení, které tuto krizi vytvářejí. Toto je v Bolívii. Za dobu -- za dobu třiceti let.

Toto je vrcholové rybaření v několika sekundách. Šedesátá léta. Sedmdesátá. Osmdesátá. Devadesátá. Musíme to zastavit. A dobrá zpráva je, že můžeme. Máme potřebné technologie. Musíme mít sjednocený názor, jak na to jít: boj proti chudobě ve světě a výzva ke sražení emisí bohatých zemí, to vše má jediné a velmi jednoduché řešení.

Zeptáte se "Jaké je to řešení?" Tady je. Nastavte cenu za uhlík. Potřebujeme daň z CO2, výnosově neutrální, abychom nahradili zdanění zaměstnání vynalezené Bismarkem - přičemž některé věci se od 19. století změnily. V chudém světě musíme integrovat způsoby řešení chudoby s řešeními krize klimatu. Plány na boj s chudobou v Ugandě budou diskutabilní, jestliže nevyřešíme klimatickou krizi.

Ale reakce skutečně mohou znamenat obrovský rozdíl v chudých zemích. Toto je návrh, o kterém se v Evropě hodně mluvilo. Toto bylo z časopisu Nature. Toto jsou zařízení na koncentraci sluneční obnovitelné energie, spojené do tzv. supersítě, dodávající veškerou elektrickou energii do Evropy, z velké části z rozvojových zemích. Vysokonapěťové stejnosměrné proudy. Nejsou to "vzdušné zámky", toto lze to realizovat.

Potřebujeme to udělat pro naše vlastní hospodářství. Nejnovější čísla ukazují, že starý model nefunguje. Existuje spousta velkých investic, které můžete udělat. Jestliže investujete do dehtových písků nebo břidličného oleje, pak máte portfolio, které je napěchováno sub-primárními uhlíkovými aktivy. A je založeno na starém modelu. Narkomani vyhledávají žíly v palcích u nohou, když ty v jejich pažích a nohou zkolabují. Vyvíjet dehtové písky a břidličné uhlí je rovnocenné. Tady je několik investic, o kterých si osobně myslím, že dávají smysl. Investoval jsem do nich, takže jsem popřel ty druhé. Ale výroba proudu cestou geotermální, solární, na základě pokročilé fototechniky, účinnosti a konzervace.

Tento diapozitiv jste viděli už dříve, ale je tu jedna změna. Jediné dva státy, které neratifikovaly - -- a teď už zbývá jen jeden. V Autrálii proběhly volby. A v Austrálii se konala kampaň, která zapojila reklamní šoty v televizi a na internetu a v rozhlase, aby vyzdvihla naléhavost problému pro místní obyvatelstvo. A my jsme vyškolili 250 lidí, aby dali tuto prezentaci v každém městečku, vsi a městě v Austrálii. Spousta dalších věcí k tomu přispěla, ale nový ministerský předseda oznámil, že jeho první prioritou by mělo být změnit přístup Austrálie ke Kyotu a udělal to. Teď si to konečně uvědomili zčásti kvůli strašlivému suchu, které je postihlo. Toto je jezero Lanier. Přítelkyně Heidi Cullinsová mi řekla, že kdybychom dávali suchu jména podobně jako u hurikánů, nazvali bychom nyní to na jihovýchodě Katrina a řekli bychom, že míří k Atlantě. Nemůžeme čekat na takový druh sucha, který měla Austrálie, abychom změnili svou politickou kulturu. Tady jsou další dobré zprávy. Počet měst ve Spojených státech podporující Kyotský protokol dosáhl 780 - a já myslím, že jsem tam zahlédl i jedno důležité - toto. To jsou dobré zpávy.

Než úplně skončím, slyšeli jsme před pár dny o projevech hrdinství u jedinců, jejichž hodnota je tak běžná, že se stává až banální nebo rutinní. To, co potřebujeme, je jiná generace hrdinů. Ti z nás, kteří jsou naživu ve Spojených státech amerických, ale též ve zbytku světa, musí zvláště dnes nějak pochopit, že nám dějiny daly na vybranou -- právě tak, jak si Jill Bolte Taylorová představovala záchranu svého života, když byla rozptylována udivujícím zážitkem, kterým procházela. Máme teď kulturu, která odvádí naši pozornost. Ale máme naléhavou planetární krizi. A musíme najít cestu, jak vytvořit v generaci těch, kteří dnes žijí, smysl generačního poslání. Přál bych si umět najít slova, jak to sdělit. Toto byla jiná generace hrdinů, která zemi přinesla demokracii. Jiná, která ukončila otroctví. A dala ženám volební právo. Můžeme to dokázat. Neříkejte mi, že nemáme na to, to dokázat. Kdybychom měli jen jednotýdenní hodnotu toho, co spotřebujeme na válku v Iráku, byl by to úspěšný nástup na cestě k vyřešení této výzvy. Máme kapacitu to dokázat.

Poslední bod na závěr. Jsem optimista, protože věřím, že máme schopnost v době velkých výzev dát stranou přičiny našeho rozptylování se a pozdvihnout se k řešení výzvy, kterou nám dějiny předkládají. Někdy slýchám reakce lidí na znepokojivé skutečnosti ohledně krize kilmatu jako např.: "Ano, je to hrozné. Jaké těžké břemeno tu máme." Chtěl bych vás požádat, abyste to přeformulovali. Kolik generací v dlouhých dějinách lidstva mělo příležitost pozvednout se k výzvě, která stojí za naše maximální úsilí? Výzva, která z nás může dostat více, než jsme si uměli představit. Myslím, že bychom k této výzvě měli přistupovat se smyslem hluboké radosti a vděku, že my jsme tou generací, kterou o tisíc let později budou oslavovat filharmonické orchestry a básníci a zpěváci tím, že my jsme byli těmi, kteří v sobě našli to, jak vyřešit tuto krizi a kteří položili základy pro jasnou a optimistickou budoucnost lidstva.

Udělejme to. Mnohokrát vám děkuji.

Chris Anderson: Hodně lidí kolem TED pociťuje velkou bolest, že v podstatě otázka návrhu -- na konci dne, otázka návrhu na volební formulář -- otázka jednoho špatného návrhu znamenala, že váš hlas nebyl slyšet, jak tomu bylo v posledních 8 létech v postavení, kde by jste mohl dokázat, že by se tyto věci uskutečnily. To bolí.

Al Gore: Nemáte ani zdání.

CA: Když se podíváte na to, co dělají vedoucí kandidáti ve vaší vlastní straně -- chci tím říci, zkrátka -- pociťujete nějaké vzrušení ohledně jejich plánů na globální oteplován?

AG: Odpovědět na tuto otázku je pro mne těžké, poněvadž si na jedné straně myslím, že bychom měli být opravdu šťastní z toho důvodu, že republikánský kandidát - jeden konkrétní kandidát - Jonn McCain a oba finalisté za demokratickou stranu - ti všichni zastávají velmi odlišný a pozitivní přístup ohledně klimatiké krize. Všichni tři navrhli aktivní vedení a všichni tři se velmi liší od přístupu zaujímaného současnou vládou. A já si myslím, že všichni tři měli též odpovědnost za předkládání plánů a návrhů. Ale dialog kampaně, který -- jak je ilustrováno dotazy - byl připraven Ligou konzervativních voličů, mimochodem, rozbor všech těchto otázek -- a mimochodem debaty, ty všechny byly sponsorovány něčím, co vystupuje pod orweliánskou nálepkou "čisté uhlí". Povšiml si toho někdo? Každá jednotlivá debata byla sponsorována "čistým uhlím". Takže - ještě nižší emise!"

Bohatost a plnost dialogu v naší demokracii nestanovil základ pro takový druh odvážné iniciativy, která je opravdu třeba. Tak říkají správné věci a mohou -- ať už bude zvolen kterýkoliv z nich - udělat tu správnou věc, ale dovolte mi řici toto: když jsem se vrátil z Kyota v roce 1997 s pocitem velkého štěstí, že jsme tam tehdy dosáhli toho průlomu, a pak jsem konfrontoval senát Spojených států, jen jediný ze 100 senátorů byl ochoten hlasovat pro potvzení, to je ratifikaci té dohody. Cokoliv řeknou kandidáti, musí být položeno vedle toho, co řeknou lidé.

Tato výzva je součástí přediva celé naší civilizace. CO2 je doslovně výdech naší civilizace. A nyní jsme tento proces mechanizovali. Změnit takový stereotyp vyžaduje takový rozsah, škálu a rychlost změny, které jsou mimo dosah toho, co jsme dělali v minulosti. To je důvod, proč jsem začal větou buďte optimističtí v tom, co děláte, ale buďte aktivními občany. Poadavek je nejen změnit světelné žárovky, ale změnit zákony. Změnit celosvětové mezinárodní dohody. Musíme konečně promluvit. Musíme vyřešit tuto demokracii - toto - Naše demokracie trpí sklerózou- A my to musíme změnit. Užívejte internet a připojujte se k němu. Spojujte se s lidmi. Staňte se jako občané velmi aktivními Stanovte moratorium - neměli bychom mít žádné nové uhelné elektrárny, které nebudou schopné zachycovat a ukládat CO2. To znamená, že musíme rychle vybudovat tyto obnovitelné zdroje. Dnes na této škále nemluví nikdo. Ale já věřím, že mezi dneškem a listopadem to bude možné. Tato Aliance pro ochranu klimatu se chystá spustit celonárodní kampaň - mobilizaci u kořenů, televizní inzeráty, inzeráty na internetu, v rozhlase, novinách - s účástí každého, počínaje skautkami a konče lovci a rybáři.

Potřebujeme pomoc. Potřebujeme každou pomoc.

CA: Z hlediska Vaší osobní role, jak pokračuje, Ale, existuje něco více než to, co byste rád dělal?

AG: Modlil jsem se, abych byl schopen najít odpověď na tuto otázku. Co mohu udělat? Buckminster Fuller jednou napsal: "Kdyby budoucnost veškeré lidské civilizace záležela na mně, co bych udělal? Jakým bych chtěl být?" Záleží to na každém z nás, ale znovu a opakovaně, nejen se světelnými žárovkami. My - většina z nás zde - jsme Američané. Máme demokracii. Můžeme měnit věci, ale musíme měnit aktivně. To, co je opravdu potřeba, je vyšší úroveň uvědomnění. A to je těžké - to je opravdu těžké vytvořit - ale blíží se to. Existuje jedno staré africké přísloví, které někteří z vás znají, které říká: "Chcete-li jít rychle, jděte sami; chcete-li dojít daleko, jděte společně." Musíme jít daleko a rychle. Takže musíme mít změnu v uvědomění. Změnu v povinnosti a závazku. Nový smysl naléhavosti. Nové zhodnocení pro privilegium, které máme ze závazku provést tuto změnu.

CA: Ale Gore, mnohokrát Vám děkuji, že jste přišel na TED.

AG: Děkuji. Mnohokrát děkuji.