Aditi Shankardass: Nový pohled na poruchy učení

Když mi bylo deset, můj bratranec mě vzal na prohlídku jeho lékařské fakulty. A jako největší atrakci mě vzal do laboratoře patologie a vytáhl skutečný lidský mozek naložený ve sklenici a položil mi ho do rukou. A tak tady bylo, to sídlo lidského vědomí, řídící centrum lidského těla, sedíc mi v rukou. A ten den jsem věděla, že až vyrostu, že ze mě bude lékařka mozku, vědec, nebo tak něco.

O mnoho let později, když jsem konečně vyrostla, se můj sen splnil. Bylo to v době, kdy jsem dělala doktorát o neurologických příčinách dyslexie u dětí, když jsem se setkala se zarážející skutečností, o kterou se s vámi všemi chci dnes podělit. Odhaduje se, že každé šesté dítě, to jest každé šesté dítě, trpí nějakou vývojovou poruchou. To je porucha, která zpomaluje mentální vývoj dítěte a způsobuje trvalé mentální poškození. Což znamená, že každý jeden z vás, kreří jste dnes tady, zná alespoň jedno dítě které trpí vývojovou poruchou.

Co mě ale opravdu mátlo, je fakt, že ačkoli každá z těchto poruch má původ v mozku, většina těchto poruch je diagnostikována čistě na základě pozorovatelného chování. Ale diagnostikovat poruchu mozku bez toho, že bychom se na mozek podívali, je jako léčit pacienta se srdečními problémy na základě jeho tělesných symptomů, aniž bychom udělali EKG nebo rentgen hrudníku, abychom se podívali na srdce. Připadalo mi to tak samozřejmé. Abychom mohli diagnostikovat a léčit poruchu mozku skutečně přesně, bylo by nezbytné se podívat přímo na samotný mozek. Usuzovat pouze z chování může vést k opominutí zásadního dílku ve skládačce a poskytnout nekompletní, nebo dokonce zavádějící obrázek problémů dítěte. A přesto, navzdory všem pokrokům v medicínské technologii, diagnostika mozkových poruch u jednoho ze šesti dětí stále zůstávala takto omezená.

A pak jsem narazila na tým z Harvardovy univerzity kteří vzali jednu takovou pokročilou lékařskou technologii a konečně ji aplikovali nikoli na výzkum mozku, ale na diagnostiku mozkových poruch u dětí. Jejich průlomová technologie zaznamenává EEG, neboli elektrickou aktivitu mozku v reálném čase a umožňuje nám tak sledovat mozek při výkonu různých funkcí a odhalit tak i sebemenší odchylku v kterékoli z těchto funkcí, ať je to vidění, pozornost, řeč nebo sluch. Počítačový program nazvaný Brain Electrical Activity Mapping (Mapování elektrické aktivity mozku) poté trianguluje zdroj dané poruchy v mozku. A jiný program, Statistical Probability Mapping (Mapování statistické pravděpodobnosti) poté provádí matematické výpočty kvůli určení, zda jsou tyto abnormality klinicky důležité, což nám umožňuje získat mnohem přesnější neurologickou diagnózu symptomů dítěte. A tak jsem se stala vedoucí neurofyziologie klinického oddělení tohoto týmu. A nyní jsme konečně schopní použít tuto technologii abychom skutečně pomohli dětem s mozkovými poruchami. A těší mne, že mohu říci, že jsem nyní v procesu zavedení této technologie zde v Indii.

Chtěla bych vám povědět o jednom takovém dítěti, jehož příběh odvysílala také stanice ABC News. Sedmiletý Justin Senigar přišel do naší nemocnice s diagnózou velice těžkého autismu. Stejně jako u mnoho autistických dětí, také jeho mysl byla uzamčena uvnitř jeho těla. Byly chvíle, kdy byl mimo celé vteřiny. Doktoři řekli jeho rodičům, že nikdy nebude schopný komunikovace a vzájemné společenské interakce, a nejspíš nikdy nebude mít příliš rozvinutý jazyk.

Když jsme použili naši průlomovou metodu EEG, abychom se skutečně podívali na Justinův mozek, výsledky byly ohromující. Ukázalo se, že Justin rozhodně není autistický. Ve skutečnosti trpěl epileptickými záchvaty, které nebylo možné odhalit pouhým okem, ale které způsobovaly symptomy připomínající autismus. Poté, co Justin dostal léky tlumící záchvaty, udála se u něj úžasná změna. Během 60 dní se jeho slovní zásoba zvedla ze dvou až tří slov na třista slov. A jeho schopnost komunikovat a interagovat se tak ohromně zlepšila, že byl zapsán do normální školy a dokonce se stal šampiónem v karate.

Výzkumy ukazují, že 50 procent dětí, téměř 50 procent dětí diagnostikovaných jako autistické ve skutečnosti trpí skrytými epileptickými záchvaty. Toto jsou tváře dětí, které jsem otestovala, a jejichž příběh je stejný jako Justinův. Všechny tyto děti přisly na naši kliniku s diagnózou autismu, poruchou pozornosti, mentální retardací, nebo jazykových problémů. Namísto toho však naše vyšetření EEG odhalily velmi specifické problémy skryté v jejich mozcích, jež nemohly být odhaleny na základě hodnocení jejich chování. Tyto EEG testy nám tedy umožnily poskytnout těmto dětem mnohem přesnější neurologickou diagnózu a mnohem cílenější léčbu.

Již příliš dlouho trpěly děti s vývojovými poruchami kvůli špatné diagnóze, zatímco jejich skutečné problémy zůstaly neobjeveny a mohly se zhoršovat. A příliš dlouho zažívaly tyto děti a jejich rodiče zbytečnou frustraci a beznaděj. Ale my se nyní nacházíme v nové éře neurovědy, ve které se konečně můžeme podívat přímo na fungování mozku v reálném čase, zcela bez rizika a bez vedlejších efektů, neinvazivně, a nalézt tak pravý zdroj tolika různých postižení u dětí.

Takže pokud bych mohla inspirovat byť jenom zlomek z vás kdo jste dnes v publiku, abyste se podělili o tento průkopnický diagnostický přístup byť jen s jedním rodičem, jehož dítě trpí vývojovou poruchou, tak možná jedna další hádanka v jednom dalším mozku bude vyřešena. Jedna další mysl bude osvobozena. A jedno další dítě, které bylo špatně diagnostikováno, nebo vůbec nediagnostikováno systémem konečně objeví svůj pravý potenciál dokud je ještě čas, aby se jeho mozek zotavil. A to vše jednoduše díky sledování vln v jeho mozku.

Díky.

(Potlesk)