Adam Garone: Cesta ke zdraví mužů, knírek po knírku

Myslím, že nádherná Malin to vystihla skvěle: Každý muž by měl mít příležitost vypěstovat si trochu přepychu.

Dámy a pánové, především však Mo bratři a Mo sestry -- (Smích) -- v následujících 17 minutách se s vámi podělím o moji pouť vedoucí k Movembru a jak jsme během ní přeformulovali charitu, proces světové spolupráce vědců zkoumajících rakovinu prostaty, a doufám, že vás takto inspiruji k tomu, abyste za svůj život vytvořili něco výjimečného, něco významného, co se rozroste a změní svět k lepšímu.

Nejčastěji se mě lidi ptají na to, jak to všechno začalo. Odpovím na to hned teď, abych to nemusel vysvětlovat večer u skleničky. Jak vznikl Movember? Obvykle charitu něco zapříčiní a organizují ji lidé, kterých se daná věc dotýká. Tito lidé pak uspořádají událost a také zřídí nadační fond. Takto vzniká většina charit. To se netýká Movemberu, který začal v tradičním australském duchu. Jednoho nedělního odpoledne jsme s bratrem a dalšími kamarády popíjeli piva a jak jsem tak pozoroval okolní svět a piva přibývala, konverzace se stočila k módě 70. let -- (Smích) -- a jak se všechny módní hity minulosti vrací zpět. Po několika dalších pivech jsem prohlásil: "Musí existovat něco, co se nevrátilo." (Smích) Po jednom dalším pivu vyplulo na povrch téma knírů. Kam zmizely všechny kníry? (Smích) Hodně se pak ještě pilo a celý den skončil s předsevzetím, že vrátíme kníru zašlou slávu. (Smích)

V Austrálii je "mo" slang pro knír, (anglicky moustache, pozn. překl.) takže jsme měsíc listopad (anglicky November) přejmenovali na "Movember" a ustanovili několik základních pravidel, která platí dodnes. Začněte listopad hladce oholen, pěstujte si svůj knír -- žádné vousy, ani bradku, pěknej knír -- po celý listopad. Pak jsme se domluvili, že se na konci měsíce sejdeme a uděláme knírkovou party a udělíme ceny pro nejlepší a samozřejmě také nejhorší knírek. (Smích)

Věřte mi, že když jsme si pěstovali v roce 2003 knír, tehdy nás bylo takových 30, před ironickým hipster hnutím, -- (Smích) -- vyvolalo to hodně pozdvižení. (Smích) Šéf mi nechtěl dovolit navštěvovat klienty. Má tehdejší přítelkyně, už jí není, -- (Smích) -- knír nenáviděla. Rodiče od nás odháněli své děti. (Smích) My jsme se však na konci měsíce sešli a oslavili naši pouť. A že bylo co slavit. Zažili jsme spoustu zábavy a v roce 2004 jsem lidem řekl: "Byla to paráda. Musíme to zlegitimizovat, aby nám to procházelo každý rok." (Smích)

Začali jsme o tom uvažovat a inspirací nám byly ženy zabývající se rakovinou prsu. Přišli jsme na to, že pro muže nic takového neexistuje. Proč? Proč bychom nemohli pěstovat své kníry a zároveň udělat něco pro mužské zdraví? Prozkoumal jsem tuto problematiku a zjistil, že rakovina prostaty je mužským ekvivalentem rakoviny prsu co se týče počtu mužů, kteří na ni umřou a jsou jí diagnostikováni.

V této oblasti ale neexistovala žádná iniciativa, a tak jsme snoubili pěstování kníru s rakovinou prostaty a vytvořili náš slogan: "Měníme tvář mužského zdraví." Krásně to vystihuje naši výzvu -- změnit váš vzhled během 30 dnů -- a také výsledek, kterého chceme dosáhnout: informovanější muži v oblasti svého zdraví, kteří lépe porozumí zdravotním rizikům, kterým čelí.

S touto představou jsem poté bez ohlášení zavolal řediteli Prostate Cancer Foundation (Nadace proti rakovině prostaty) a řekl jsem mu: "Mám skvělý nápad, který naprosto přetransformuje vaši organizaci." (Smích) Nechtěl jsem s ním probírat detaily přes telefon a tak jsem ho přesvědčil, abychom si zašli v Melbourne na kafe. Tehdy se psal rok 2004. Sešli jsme se a sdělil jsem mu mou vizi o mužích pěstujících si knír napříč Austrálií, šíření povědomí o této problematice a získávání peněz pro jeho organizaci. Ke zlegitimnění jsem potřeboval jeho spolupráci. Řekl jsem mu: "Na konci měsíce se sejdeme a uspořádáme knírkovou party, budou tam dýdžejové, vzdáme holt životu a změníme tvář mužského zdraví." Podíval se na mě tak, zasmál se a řekl: "Adame, je to vskutku neotřelá myšlenka, ale my jsme ultrakonzervativní organizace. S tebou nemůžeme mít nic společného." (Smích) Tenkrát jsem zaplatil za kafe -- (Smích) -- a jak jsme si potřásli rukama, jeho poslední slova byla: "Poslyš, pokud se ti podaří vybrat nějaké peníze, rádi je přijmeme." (Smích)

Ten rok jsem se naučil důležitost vytrvalosti. Vytrvali jsme, přesvědčili jsme 450 mužů, aby si vypěstovali knírek a celkově jsme vybrali 54 000 dolarů, z nichž každý cent byl věnován oné australské Nadaci proti rakovině prostaty, což tehdy představovalo největší částku, kterou kdy obdrželi.

Od té doby se můj život točí kolem kníru. Každý den se probudím, vstanu a celý můj život je o kníru. (Smích) V podstatě jsem pěstovatel knírů. (Smích) A sezóna mi začíná v listopadu. (Potlesk) (Potlesk)

V roce 2005 nabyla kampaň většího spádu, v Austrálii a pak i na Novém Zélandu sklidila větší úspěch a v roce 2006 jsme dosáhli klíčového bodu. Bylo to natolik časově náročné, že jsme tím trávili celé víkendy a tak jsme se rozhodli, že to buď ukončíme, anebo vymyslíme způsob, jak Movember financovat, abych tak mohl opustit mou práci a víc se věnovat vylepšení organizace.

Je vskutku zajímavé snažit se najít způsob, jak financovat fundraisingovou organizaci postavenou na pěstování knírů. (Smích) Můžu vás ujistit, že vám peníze dá málokdo, dokonce nám nepřispěla ani Nadace proti rakovině prostaty, pro kterou jsme v té době vybrali kolem 1,2 milionu dolarů. Znovu jsme vytrvali, přidal se k nám Foster's Brewing a poskytl nám první sponzorství, což stačilo na to, abych opustil svou práci a namísto toho poskytoval poradenství. S blížícím se Movemberem v roce 2006 jsme vyčerpali všechny peníze od Foster's a také všechny mé úspory a v podstatě jsme byli na nule a museli jsme přesvědčit všechny naše dodavatele -- kreativní a webové agentury, pořadatelské společnosti a další -- aby odložili termíny faktur na prosinec. V této fázi jsme nashromáždili dluh ve výši 600 000 dolarů. Kdyby se nepodařil Movember v roce 2006, jeho čtyři zakladatelé by byli na mizině, byli bychom kníratými bezdomovci sedícími na ulici. (Smích) Řekli jsme si ale, že i kdyby se to mělo stát, nebylo by to tak hrozné. Užijeme si tím hodně srandy a naučilo nás to smyslu chytrého riskování.

V roce 2007 se stala zajímavá věc. Začali nás kontaktovat Mo bratři z Kanady, Spojených států a Velké Británie s tím, že v jejich zemích pro rakovinu prostaty nic takového není. Rozšiřte vaši kampaň do těchto zemí. Proč ne, řekli jsme si. Pojďme do toho. Zavolal jsem tedy bez ohlášení kanadskému řediteli Prostate Cancer (Rakovina prostaty) a řekl jsem mu: "Mám úžasný nápad." (Smích) "Naprosto to přetransformuje vaši organizaci. Nic podrobnějšího vám teď neřeknu. Setkal byste se se mnou, kdybych za vámi přiletěl do Toronta?" Přiletěl jsem tedy za ním, sešli jsme se na ulici Front Street East, sedli si do zasedací místnosti a já mu povídám: "Muži napříč Kanadou si vypěstují knír a budou tak šířit povědomí o této problematice a získavat finance pro vaši organizaci." Podíval se na mě, zasmál se a řekl: "Adame, je to vskutku neotřelý nápad, my jsme ale ultrakonzervativní organizace." (Smích) Tohle jsem už jednou slyšel. Vím, kam to směřuje. Řekl ale: "Poskytneme ti spolupráci, ale nic do toho neinvestujeme. Budeš muset najít způsob, jak u nás kampaň rozšířit a rozjet ji.

Použili jsme tedy část peněz, které jsme vybrali v Austrálii, abychom rozšířili kampaň do Kanady, Spojených států a Velké Británie. Udělali jsme to z toho důvodu, že by nám případný úspěch zajistil možnost vybrat celosvětově neskonale víc, než v Austrálii. Ty peníze podněcují výzkum a výzkum nám zajistí lék. Nám nejde o nalezení australského léku, nebo kanadského, chceme najít lék.

V roce 2007 jsme tedy rozšířili kampaň do Kanady, kde jsme připravili půdu pro další kroky. Nesklidili jsme takový úspěch, ve který jsme doufali. Úspěch v Austrálii a Novém Zélandu v té době nás totiž celé nažhavil. Ten rok jsme se naučili, jak důležité je být trpělivý a také pochopit místní trh před tím, než si stanovíte příliš vysoké cíle.

Těší mě však, že v roce 2010 se Movember stal opravdu světovou záležitostí. Kanadská kampaň byla jen o vlásek druhá nejúspěšnější fundraisingová kampaň na světě. Minulý rok jsme oslovili 450 000 Mo bratrů po celém světě a společně jsme vybrali 77 milionů dolarů. (Potlesk) To dělá z Movemberu největšího sponzora výzkumu rakoviny prostaty a podpůrných programů na světě. Je to neuvěřitelný úspěch, když si nás představíte, jak si pěstujeme knírky. (Smích)

Předefinovali jsme charitu. Naše stužky jsou chlupaté. (Smích) Našimi vyslanci jsou Mo bratři a Mo sestry, což považuji za jádro našeho úspěchu. Předáváme jim naši značku a kampaň. Předáváme jim naši myšlenku a je na nich, jak ji přijmou a interpretují.

Žiji teď v Los Angeles, protože tam sídlí americká Nadace proti rakovině prostaty, a tamější média se mě vždy ptají, protože se tam vše točí kolem celebrit: "Jaké celebrity jsou vašimi vyslanci?" Odpovídám jim: "Minulý rok se nám poštěstilo mít 450 000 slavných vyslanců." Oni na to: "Co tím myslíte?" Úplně každý Mo bratr a Mo sestra, kteří se zapojí do Movemberu, jsou našimi celebritami, což je klíčem našeho úspěchu.

Chtěl bych se s vámi teď podělit o jeden z mých nejdojemnějších zažitků z Movemberu, který jsem zažil loni tady v Torontu na konci kampaně. Byl jsem venku s týmem a Movember se chýlil ke konci. Kampaň zaznamenala skvělý úspěch a přestože jsme už měli poměrně vypito, řekl jsem: "Víte co? Myslím, že v sobě máme ještě nějakou rezervu." (Smích) Namačkali jsme se do taxíku, já seděl vzadu a řidič se na mě otočí a řekne: "Kam máte namířeno?" "Počkat, vždyť vy máte skvělého kníra!" povídám mu. (Smích) "Pěstuju si ho kvůli Movemberu," odpovídá. A já na to: "Já taky. Řekněte mi váš movembrovský příběh." On na to: "Podívejte, vím, že se to týká mužského zdraví, rakoviny prostaty, ale dělám to pro rakovinu prsu." "Ok, to zní zajímavě," odvětím mu. A on pokračuje: "Minulý rok mi ve Srí Lance na rakovinu prsu umřela matka, protože pro nás byla léčba příliš drahá. Tímto knírem vzdávám hold své mámě." Všem nám vzadu trochu zaskočilo a neřekl jsem mu, kdo jsem, protože se mi to zdálo nevhodné. Potřásl jsem si s ním rukou a řekl: Moc vám děkuji. Vaše máma by na vás byla moc pyšná." Od té chvíle jsem si uvědomil, že Movember není jen o pěstování knírů z legrace. Každý, kdo se k této myšlence přidá, ji šíří po svém a hraje důležitou roli ve svém vlastním životě.

Pro nás v Movemberu se zejména zaměřujeme na tři oblasti, ve kterých chceme zaznamenat skutečné výsledky: informovanost a vzdělávání, programy pro pozůstalé a výzkum. Samozřejmě nás zajímá, kolik vybereme peněz, protože je to velmi dobře měřitelný výstup, já však považuji informovanost a vzdělávání za mnohem důležitější, protože zachraňují a mění životy okamžitě a to nejlépe vystihuje mladý hoch na festivalu South by Southwest v texasském Austinu, kterého jsem potkal začátkem roku. Přišel ke mně a říká: "Děkuji, že jste vymysleli Movember." Já na to: "Já zas děkuji, že ses do něj zapojil." Podíval jsem se na něj a pomyslel jsem si: "Tobě ale žádný knír nevyroste, chlapče." (Smích) Místo toho jsem mu ale řekl: "Jaký je tvůj movemberovský příběh?" "Vypěstoval jsem si ten nejhorší knírek." (Smích) "Jel jsem na Den díkuvzdaní domů na večeři a konverzace se velice rychle stočila k tomu, co to sakra mám na obličeji." (Smích) "A jak jsme se tak o tom bavili -- pověděl jsem jim o Movemberu a můj otec za mnou tehdy přišel a šestadvaceti jsem se poprvé bavil s otcem o mužském zdraví. Probrali jsme rakovinu prostaty a zjistil jsem, že můj děda měl rakovinu prostaty. Řekl jsem otci, že je dvakrát větší pravděpodobnost, že bude mít stejnou nemoc taky, což nevěděl, a ani nebyl testován." Takže se teď nechal testovat.

Zapojení mužů v jakémkoli věku do téhle konverzace je kritické a podle mého názoru také mnohem důležitější, než vybrané peníze.

Teď něco k financím, které vybíráme, výzkumu a tomu, jak přetváříme výzkum. V současnosti sponzorujeme nadaci proti rakovině prostaty ve 13 zemích. Sponzorujeme stovky, ne-li tisíce institucí a vědců z celého světa a když jsme se nedávno podívali na současnou situaci, zjistili jsme, že existuje skutečný nedostatek spolupráce nejen mezi institucemi navzájem, ale zejména v národním a globálním měřítku. A to není v oblasti rakoviny prostaty výjimkou. Platí to o výzkumu rakoviny celosvětově. Řekli jsme si, super, předefinovali jsme charitu. Teď musíme pozměnit způsob, jakým tito lidé pracují. Jak to uděláme? Vytvořili jsme tak globální akční plán a vybíráme 10 procent vybraných peněz v každé zemí a dáváme je do globálního fondu. O fond se starají největší odborníci v oblasti rakoviny prostaty a každý rok se sejdou, aby identifikovali nejdůležitejší prioritu, kterou byl minulý rok lepší screeningový test. Identifikovali jej jako prioritu a pak nabrali 300 vědců z celého světa, kteří se zabývají touto oblastí. Na spolupráci jim přispíváme do výše 5 až 6 milionů dolarů. Spolupráce je v oblasti rakoviny prostaty výjimkou a my víme, že pomůže urychlit výsledky. že pomůže urychlit výsledky. Takto měníme oblast výzkumu. Můj movemberovský příběh

je o kreativní myšlence, vášni, vytrvalosti a velké míře trpělivosti, čtyřech kamarádech se čtyřmi kníry, kteří inspirovali místnost lidí, ta inspirovala jedno město, kterým je Melbourne, můj domov. To město pak inspirovalo stát a ten stát inspiroval národ a tak můžete vytvořit globální hnutí, které mění tvář mužského zdraví.

Jmenuji se Adam Garone a tohle je můj příběh. Děkuji. (Potlesk)