Aaron Koblin: Umělecké zobrazení lidstva

Myslím si, že nás data mohou učinit lidštějšími. Sbíráme a vytváříme různé druhy dat o tom, jak žijeme své životy, a to nám umožňuje vyprávět úžasné příběhy. Nedávno jeden moudrý teoretik médií napsal: "Kultura 19. století byla definována románem, kultura 20. století kinem a kultura 21. století bude definována rozhraním. A já věřím, že se to tak stane. Naše životy jsou řízeny daty a prezentace těchto dat je příležitost, jak můžeme vytvořit úžasná rozhraní vyprávějící velké příběhy. Ukážu vám tedy několik projektů, na kterých jsem během posledních let pracoval a které reflektují naše životy a naše systémy.

Tento projekt se nazývá Vzory létání. Díváte se na letový provoz nad severní Amerikou během 24 hodin. Jak vidíte, všechno se ztmavuje a lidé jdou spát. Následně vidíte, jak se nad západním pobřežím pohybují letadla, tyto noční lety míří na východní pobřeží. A vidíte, jak všichni na východním pobřeží vstávají a následně letadla z Evropy, která přilétají v pravém horním rohu. Všichni se pohybují z východního pobřeží na západní. Vidíte, jak ze San Francisca a Los Angeles vylétají směrem na Havaj v levém dolním rohu.

Řekl bych, že je jedna věc, že je 140 tisíc letadel sledováno federální vládou v každém okamžiku, a něco jiného je, když vidíte systém, jak se odlétá a přilétá. Toto je časosběrný snímek těch samých dat, ale obarvil jsem jej podle typu, takže můžete vidět různorodost letadel, která jsou na obloze nad námi. Začal jsem tohle vytvářet, dal jsem to na Google Maps a přidal možnost přiblížit a vidět jednotlivá letiště a vzory, které se tam vyskytují. Tady můžeme vidět, jak bílá reprezentuje nízké výšky a modrá vysoké výšky. A můžete přibližovat. Tímto se díváme na Atlantu. Můžete vidět toto velké přepravní letiště, kde se děje spousta věcí. Můžete také přepínat mezi výškou, typem letadla a výrobcem. Opět zde vidíte tu různorodost. A můžete se pohybovat po mapě a vidět některá další letiště a různé dráhy, které mají. Teď přejíždíme nad východní pobřeží. Můžete vidět ten chaos na New Yorkem, kde se letečtí dispečeři musí vypořádat se všemi velkými letišti tak blízko sebe.

Pokud se v rychlosti oddálíme, můžeme opět vidět USA -- máte Floridu v pravém dolním rohu. Přesuneme-li se nad západní pobřeží, vidíte San Francisco a Los Angeles -- a velké bezletové zóny napříč Nevadou a Arizonou. A tady jsme my v L.A. a dole v Long Beach. Začal jsem si též všímat různých parametrů, protože si můžete vybrat, co chcete z dat získat. Tady se díváme na stoupající lety vůči klesajícím. A můžete vidět, jak se v průběhu času letiště mění. Vidíte určité vzory, které se začínají objevovat na spodu obrazovky. A můžete vidět, jak letiště v určitý moment vlastně změní směry.

Tohle je další projekt, na kterém jsem pracoval v laboratoři pro sledování měst na MIT. Tohle zobrazuje mezinárodní komunikaci. Takto New York komunikuje s dalšími mezinárodními městy. Vystavili jsme tohle jako živý glóbus v Muzeu moderních umění v New Yorku na výstavu Návrh elastické mysli. A mělo to živá data s 24 hodinových rozsahem, takže jste mohli vidět měnící se průběh a nějaké demografické informace přicházející z dat AT&T. Tohle je další projekt, na kterém jsem spolupracoval s laboratoří pro sledování měst a CurrentCity.org. Je to vizualizace poslaných SMS zpráv ve městě Amsterdam. Vidíte tady denní výkyvy lidí posílajících SMS zprávy z různých částí města, než se přiblížíme k silvestrovské půlnoci, kdy všichni posílají "Šťastný nový rok!"

(Smích)

Tohle je interaktivní nástroj, kterým můžete pohybovat a sledovat různé části města. Tady se díváme na jinou událost, Den královny. A opět zde vidíte denní průtoky lidí posílajících SMS zprávy z různých částí města. A pak vidíte, jak se lidé začnou scházet uprostřed města, aby oslavili noc před tímto dnem, což se děje přímo tady. A pak můžete vidět, jak lidi slaví následující den. A můžete si to zastavit a posunovat čas, abyste viděli různé fáze.

Teď se podíváme na něco úplně jiného. Někteří z vás to možná poznají. Tohle je mechanický stroj na hraní šachu barona Wolfganga von Kempelena. A je to tento úžasný robot, který hraje výborně šachy, s jednou výjimkou: ve skutečnosti to robot není. V té krabici totiž sedí beznohý člověk a ovládá hráče šachu. To bylo inspirací pro webovou službu Amazonu nazvanou Mechanický Turek -- pojmenovanou podle tohoto chlápka. Je to založeno na předpokladu, že existují určité věci, které jsou snadné pro člověka, ale opravdu obtížné pro počítač. Vytvořili tedy tuto webovou službu a řekli: "Každý programátor může napsat kousek kódu a nabourat se do myslí tisíců lidí." Mé vědátorské já si pomyslelo: "Wow, to je úžasné. Můžu se nabourat do myslí tisíců lidí." Ale moje druhé já si pomyslelo: "To je strašné. To je úplně bizarní. Co tohle znamená pro budoucnost lidstva, kde jsme všichni napojeni na tohoto borga?" Možná jsem byl příliš extrémní. Ale co to znamená, když nemáme kontext toho, na čem pracujeme, a pracujeme jenom na těchto dílčích částech?

Vytvořil jsem tedy tento kreslící nástroj. Požádal jsem lidi, ať nakreslí ovečku, která se dívá vlevo. A řekl jsem: "Zaplatím vám za váš příspěvek dva centy." A začal jsem sbírat ovečky. A nasbíral jsem mnoho různých ovcí. Opravdu mnoho ovcí. Vzal jsem prvních 10 tisíc ovcí, které jsem posbíral, a dal jsem je na stránku TheSheepMarket.com, kde si můžete koupit sbírku 20 ovcí. Nemůžete si vybrat jednotlivou ovci, ale můžete si koupit blok známek jako komoditu. A když se podíváte na celou mřížku, vidíte vlastně, když sledujete každou jednotlivou ovci, to lidství za tímto obrovsky mechanickým procesem. Myslím si, že je opravdu zajímavé sledovat lidi, jak prochází touto kreativní dřinou -- něco, s čím se všichni můžeme ztotožnit, tento kreativní proces, kdy se snažíte vymyslet něco z ničeho. Myslím si, že bylo opravdu zajímavé porovnávat lidství vůči této masivní rozdělené mřížce. Opravdu úžasné, co někteří lidi udělali.

Mám tady několik statistik o projektu. Průměrná rychlost 11 ovcí za hodinu, což by znamenalo plat 69 centů na hodinu. Zamítli jsme 662 ovcí, které nevypadaly jako ovce a byly tudíž vyloučeny ze stáda. (Smích) Čas strávený kreslením se pohyboval od 4 vteřin do 46 minut. To vám dává představu o různých druzích motivace a odhodlání. Celkem do projektu přispělo 7599 lidí, tedy unikátních IP adres -- takže zhruba tolik lidí přispělo. Ale jenom jeden z těch 7599 napsal tohle. [Proč? Proč tohle děláš?] Což mě docela překvapilo. Čekal jsem, že se lidé budou zajímat "Proč jsem nakreslil ovci?" A to je, myslím si, docela logická otázka.

Je mnoho důvodů, proč jsem vybral ovce. Ovce byly první zvířata, které byly krmeny mechanicky zpracovanými vedlejšími produkty, první, které byly výběrově chovány kvůli produktovým značkám, první, které byly klonovány. Zjevně bereme ovce jako následovníky. A v knize "Malý princ" je tento odkaz, kdy princ požádá vypravěče, aby nakreslil beránka. Kreslí jednoho beránka za druhým. Vypravěč ho ale uspokojí, až když nakreslí krabici. A řekne: "Není to o vědeckém vykreslení ovce. Je to o naši vlastní interpretaci a vytvoření něčeho odlišného." To se mi líbí.

Tohle je klip z filmu Charlieho Chaplina "Moderní doba". Ukazuje, jak se Charlie Chaplin vypořádává s velkými změnami, které přinesla průmyslová revoluce. Takže už neexistovali ševci, ale lidé přilepující podrážky na boty. A celá idea vztahu člověka k práci se zásadně změnila. Napadlo mě, že by bylo zajímavé rozdělit tento klip na 16 dílků a dát je Mechanickému Turkovi s kreslícím nástrojem. To v podstatě umožnilo -- to, co vidíte nalevo, je původní snímek, a napravo vidíte, jak tento snímek překreslilo 16 lidí, aniž by věděli, co dělají.

A to bylo inspirací pro projekt, na kterém jsem pracoval s kamarádem Takashi Kawashimou. Rozhodli jsme se využít Mechanického Turka přesně pro to, k čemu je určen, tedy k vytváření peněz. Vzali jsme tedy stodolarovou bankovku a rozdělili ji na 10 tisíc kousíčků a naplnili jsme jimi Mechanického Turka. Požádali jsme lidi, aby nakreslili, co vidí. Ale nebylo žádné kritérium podobnosti k ovci. Lidé, ať kreslili hubenou postavu nebo usměvavou tvář, to vlastně nakreslili do bankovky. Tady vidíte reprezentaci toho, jak dobře lidé udělali to, oč byli požádáni. Vzali jsme tedy tyto stodolarové bankovky a dali jsme je na stránku TenThousandCents.com, kde se můžete podívat na všechny jednotlivé příspěvky. Můžete také vyměnit skutečné stodolarovky za falešné a přispět tím na projekt počítače za sto dolarů, který je též znám jako Notebook pro každé dítě (One Laptop Per Child). Tady jsou opět vidět všechny příspěvky. Jak vidíte, někteří lidé vytvořili nádherné bodové kresby jako tato nahoře -- strávili spoustu času tvorbou realistických verzí. A jiní lidé zase kreslili hubené postavy či smějící se tváře. Tady napravo uprostřed vidíte, jak někdo píše "$0.01!!! Opravdu?" To je vše, co za tohle dostanu?

(Smích)

Poslední projekt typu Mechanický Turek, o kterém vám povím, se nazývá Kolo za dva tisíce. Spolupracoval jsem na tom s Danielem Massey. Možná poznáte tyto dva chlápky. To jsou Max Mathews a John Kelly z Bell Labs v 60. letech, kdy vytvořili píseň "Daisy Bell," což byla první píseň zpívaná počítačem na světě. Můžete ji znát z filmu "2001: Vesmírná odysea." Když na konci filmu HAL umírá, začne zpívat tuto píseň jako odkaz na okamžik, kdy se počítače staly lidské. Tuto píseň jsem upravili. Takto ten zvuk vypadal. Rozdělili jsme všechny jednotlivé noty v písni a také všechny hlásky.

Daisy Bell: ♫ Daisy, Daisy ... ♫

Pak jsem vzali všechny tyto jednotlivé kousky a zadali jsme je jako vstup do dalšího Turka. Takto to vypadalo, když jste přišli na stránku. Zadali jste svůj kód, nejprve otestovali mikrofon. Pak jste dostali jednoduchý zvukový klip. (Troubení) A pak jste se to snažili co nejlépe napodobit svým hlasem. Po poslechnutí a ověření toho, co jste zadali, jste mohli bez dalších kroků výsledek odeslat do Mechanického Turka. Tohle jsme dostali zpátky z první sady nahrávek.

Nahrávka: ♫ Daisy, Daisy ♫ ♫ řekni mi své ano ♫ ♫ jsem už napůl šílený ♫ ♫ v lásce k tobě utopený ♫ ♫ nebude to svatba se stylem ♫ ♫ nemám na koně s kočárem ♫ ♫ budeš ale sladká, větrem pocuchaná ♫ ♫ na tandemu pro nás dva. ♫

James Surowieki měl tuhle myšlenku ohledně vědomí davů, která říká, že skupina lidí je chytřejší než libovolný jednotlivec. Chtěl jsme zjistit, jak se tohle projevuje při kolaborativní a distribuované tvorbě hudby, kdy nikdo netuší, na čem vlastně pracuje. Pokud půjdete na BicycleBuiltforTwoThousand.com, uslyšíte, jak všechny tyto zvuky zní dohromady. Omlouvám se za tohle.

(Zvuk)

Sbor: ♫ Daisy, Daisy ♫ ♫ řekni mi své ano ♫ ♫ jsem už napůl šílený ♫ ♫ v lásce k tobě utopený ♫ ♫ nebude to svatba se stylem ♫ ♫ nemám na koně s kočárem ♫ ♫ ale budeš sladká, větrem pocuchaná ♫ ♫ na tandemu pro nás dva. ♫

Když se na chvíli vrátíme zpět, do doby, kdy jsem studoval na UCLA, pracoval jsem i na místě zvaném Centrum pro snímání vnitřních sítí. (CENS) A psal jsem program pro vizuální laserové skenery. V podstatě pohyb v 3D prostoru. A to viděl režisér z Los Angeles, který se jmenuje James Frost, a řekl: "Počkej, myslíš, že můžeme natáčet hudební video, aniž bychom vlastně použili video?" Přesně to jsme udělali. Vytvořili jsme hudební video pro jednu z mých oblíbených kapel, Radiohead. A myslím, že jedna z mých oblíbených částí tohoto projektu nebylo jenom natáčet video pomocí laserů, ale i to, že jsme pak otevřeli zdrojový kód a zpřístupnili jsme ho v rámci Google Code, kde si lidé mohou stáhnout nějaká data a zdrojový kód a vytvořit si tím vlastní verzi. A lidé vytvářeli opravdu zajímavé věci. Toto jsou dvě mé nejoblíbenější: Nástěnka Thom Yorke a LEGO Thom Yorke. Kanál YouTube plný lidí posílajících opravdu zajímavý obsah. Nedávno někdo dokonce vytiskl hlavu Thom Yorke trojrozměrně, což je trošku děsivé, ale docela pěkné.

A jak jsem tak viděl, jak všichni vytvářejí úžasné věci, a pochopil, na čem vlastně pracují, chtěl jsem se pokusit vytvořit kolaborativní projekt, kde by lidé spolupracovali a něco vytvářeli. Potkal jsem režiséra videoklipů, který se jmenuje Chris Milk. Začali jsme si pohrávat s myšlenkami na vytvoření kolaborativního projektu na hudební video. Ale věděli jsme, že potřebujeme správnou osobu, která by nás popoháněla, abychom něco vytvořili. Tak jsme ten nápad na pár měsíců nechali být. Nakonec si popovídal s Rickem Rubinem, který zrovna dokončoval poslední album Johnnyho Cashe s názvem "Není žádný hrob." (Ain't No Grave) Slova k úvodní písni jsou "Není hrob, který může udržet mé tělo." Řekli jsme si, že tohle je ten správný projekt, abychom vytvořili kolaborativní vzpomínku a virtuální oživení Johnnyho Cashe.

Spojil jsem se se svým dobrým kamarádem Ricardem Cabellem, známým též jako Mr. doob, který je o dost lepší programátor než já, a on vytvořil tento úžasný Flashový nástroj pro kreslení. Jak víte, animace je série obrázků. Takže jsme prostříhali několik archivních záběrů Johnnyho Cashe a při 8 snímcích za sekundu jsme lidem umožnili nakreslit snímek, který se proplete do tohoto dynamicky měnícího se hudebního videa. Nemáme teď čas, abych vám to pustil celé, ale chci vám ukázat dvě krátké ukázky. Jedna je na začátku toho videa. Po ní následuje krátký klip, ve kterém lidé, kteří se projektu zúčastnili, o něm krátce hovoří.

(Hudba)

(Video) Johnny Cash: ♫ Není hrob, ♫ ♫ který může udržet mé tělo. ♫ ♫ Není hrob, ♫ ♫ který může udržet mé tělo. ♫ ♫ Když slyším zvuk trumpet, ♫ ♫ vylezu ven ze země. ♫ ♫ Není hrob, ♫ ♫ který může udržet mé tělo. ♫

(Potlesk)

Neznám lepší způsob, jak uctít tohoto muže, než něco vytvořit pro jednu z jeho písní.

Účastník 1: Byl jsem velmi smutný, když zemřel. A říkal jsem si, že by bylo úžasné, opravdu úžasné přispět něčím k jeho památce.

Účastník 2: Díky tomuhle může být jeho poslední nahrávka živoucí, dýchající vzpomínkou.

Účastník 3: V každém snímku, který nakreslili fanoušci, každém jednotlivém snímku je velmi silný cit.

Účastník 4: Viděl jsem je všechny, z Japonska, Venezuely, USA, od Knoxville až po Tennessee.

Účastník 5: Tím, jak je každý snímek odlišný od jiného, je to velmi osobní. Účastník 6: Když jsem se na to video díval ve svém pokoji, nějak jsem nechápal ten začátek. Ale pracoval jsem přes všechny problémy, až se všechny mé souboje, které jsem bojoval uvnitř obrázku, začaly všechny samy vyjasňovat. Takže když vím, co pak dělám, vidím ten smysl a přichází s ním plno světla a tmy. A tato zvláštní cesta je to, co mám vlastně rád i na hudbě Johnnyho Cashe. Je to souhrn jeho celého života, všech věcí, které se staly -- dobrých i zlých. Posloucháte něčí životní příběh.

AK: Když půjdete na stránku JohnnyCashProject.com, uvidíte nahoře přehrávat video. A pod ním jsou všechny jednotlivé rámečky, které lidé do projektu přidali. Ještě to zdaleka není hotové, ale je to probíhající projekt, na kterém mohou lidé stále spolupracovat. Pokud najedete na některý z těchto jednotlivých náhledů, uvidíte toho, kdo nakreslil daný náhled, a odkud pochází. A pokud najdete takový, který se vám líbí, můžete na něj kliknout a otevře se vám informační panel, kde můžete hodnotit tento rámeček, což mu pomůže v cestě vzhůru. A také uvidíte, jakým způsobem byl nakreslen. Opět si to můžete přehrát a zobrazit příspěvek. Navíc je zde napsáno jméno umělce a jeho lokace, jak dlouho to kreslil. Můžete také vybrat styl. Tento byl označen jako "Abstraktní". Ale je zde několik rozdílných stylů. Videa můžete setřídit několika různými způsoby. Můžete říct: "Chci vidět tuto bodovou kresbu nebo skicovanou verzi nebo tu realistickou verzi. A pak je to opět abstraktní verze, která je nakonec trošku bláznivá.

Poslední projekt, o kterém chci hovořit, vznikl opět ve spolupráci s Chrisem Milkem. Nazývá se "Centrum divočiny." Je to online hudební video pro skupinu Arcade Fire. Chris a já jsme okouzleni potenciálem dnešních moderních webových prohlížečů, kde máte HTML5 audio a video a sílu JavaScriptu, který se vykresluje úžasně rychle. Chtěli jsme posunout myšlenku hudebního videa, které je určeno pro web, za hranici okna formátu 4:3 nebo 16:9 a pokusit se pohrát si s choreografií po celé obrazovce. Ale především si myslím, že jsme chtěli vytvořit zážitek, který je naprosto odlišný od projektu Johnny Cash, kde malá skupina lidí strávila spoustu času vytvářením něčeho pro všechny. Co když se raději zapojíme málo, ale dodáme něco, co je unikátní pro každého, kdo se zapojí?

Projekt začíná tím, že vás požádá o zadání adresy domu, ve kterém jste vyrostli. Zadáte tedy adresu -- a to vlastně vytvoří hudební video specifické pro vás, přičemž použije Google mapy a Streetview obrázky při tvorbě animace. Tohle byste tedy měli raději sledovat doma s vlastní adresou, ale dám vám alespoň malou ukázku toho, co můžete očekávat.

(Video) Win Butler: ♫ Naše životy se rychle mění ♫ ♫ Naše životy se rychle mění ♫ ♫ Doufaje, že něco čistého přetrvá ♫ ♫ Doufaje, že něco čistého přetrvá ♫ ♫ Ooh byli jsme zvyklí čekat ♫ ♫ Ooh byli jsme zvyklí čekat ♫ ♫ Ooh byli jsme zvyklí čekat ♫ ♫ Někdy to vůbec nepřišlo ♫ ♫ Někdy to vůbec nepřišlo ♫ ♫ Pořád se zmítáme v bolesti ♫ ♫ Byli jsme zvyklí čekat ♫ ♫ Byli jsme zvyklí čekat ♫ ♫ Byli jsme zvyklí čekat ♫

Myslím si, že pokud je něco, co stojí z mého dnešního povídání za zmínku, je to, že prezentace může být silný nástroj na vyprávění. A jak budeme získávat čím dál více osobně a sociálně relevantních dat, budeme mít možnost, či možná dokonce povinnost, zachovat lidství a vyprávět úžasné příběhy při objevování a vzájemné spolupráci.

Děkuji mnohokrát.

(Potlesk)