Return to the talk Return to talk

Transcript

Select language

Translated by Tereza Kadrnozkova
Reviewed by Jiri Konecny

0:11 Tohle je Přírodní historické muzeum v Rotterdamu, kde pracuji jako kurátor. Starám se o to, aby byla sbírka v pořádku a aby se zvětšovala, což v podstatě znamená, že sbírám mrtvá zvířata. V roce 1995 bylo k muzeu přistavěno nové křídlo. Bylo celé ze skla a hodně mi pomohlo, co se týče mé práce. Ta budova byla hotový zabiják ptáků. Asi víte, že ptáci nechápou co to je sklo. Nevidí ho, a tak narazí přímo do něj a zabijí se. Jediná věc, kterou jsem musel udělat, bylo, že jsem šel ven, sebral je a nechal vycpat do sbírky. (Smích) A právě tehdy se u mě vyvinul smysl pro identifikaci ptáků podle toho, jaký zvuk se ozve při nárazu ptáka na sklo.

1:15 A bylo to 5. června 1995, když jsem uslyšel hlasitý náraz, který mně život změnil a jedné kachně ho ukončil. A tohle jsem uviděl, když jsem se podíval z okna. Tohle je mrtvá kachna. Naletěla do skla. Leží mrtvá na břiše. Ale hned vedle mrtvé kachny je kachna živá a prosím, teď dávejte pozor. Obě kachny jsou samci. A pak se stalo tohle. Živý kačer vylezl na mrtvého a začal se pářit.

1:57 No, já jsem biolog. Ornitolog. A řekl jsem si, "Tady je něco špatně." Jeden je mrtvý a druhý živý. Tak to musí být nekrofilie. Dívám se. Oba jsou to samci. Homosexuální nekrofilie.

2:16 Takže jsem -- (Smích)

2:21 Vzal jsem foťák a poznámkový blok, přisunul si židli a začal jsem to sledovat. Po 75 minutách -- (Smích) -- Už jsem viděl dost, navíc jsem dostal hlad a chtěl jsem už jít domů. Tak jsem vyšel ven, sebral kachnu a než jsem jí strčil do mrazáku, zkontroloval jsem, jestli je i tahle kachna opravdu samec. A tady vidíte vzácný obrázek kachního penisu, takže to byl také samec. Ten obrázek je vzácný proto, že máme asi 10 000 druhů ptáků a jen 300 z nich má penis.

3:07 [První případ homosexuální nekrofilie u kachny divoké Anas platyrhynchos (Aves:Anatidae)]

3:10 Věděl jsem, že to, co jsem viděl, bylo mimořádné, ale trvalo mi šest let, než jsem se rozhodl to publikovat. (Smích) Chápejte, je to fajn téma na narozeninovou párty nebo k automatu na kafe, ale sdílet to s vašemi kolegy, to je něco jiného. Nemělo to žádnou strukturu. A tak když mě po šesti letech mí přátelé a kolegové přemluvili, vydal jsem "První případ homosexuální nekrofilie u kachny divoké." A tady můžete vidět celou situaci znovu. A je moje kancelář, B je místo, kde kachna narazila do skla a C je místo, odkud jsem je pozoroval. A tady máme opět naší kachnu.

3:54 Jak asi víte, když se pohybujete ve vědě a vydáte nějakou studii, přečte si jí asi tak šest nebo sedm lidí. (Smích) Ale pak se něco stalo, něco dobrého. Zavolal mi člověk jménem Marc Abrahams a řekl mi, "Vyhrál jste s tou vaší kachní studií cenu, je to Ig Nobelova cena." Ta Ig Nobelova cena -- (Smích) (Potlesk) -- ta Ig Nobelova cena se dává za výzkumy, které nejprve lidi rozesměji a pak je donutí se nad tím zamyslet. Takže hlavním cílem je, aby se lidé více zajímali o vědu. Což je dobrá věc, a tak jsem tu cenu přijal. (Smích)

4:47 Jel jsem -- jen bych chtěl připomenout, že Marc Abrahams mi nevolal ze Stockholmu. Volal mi z Cambridge v Massachusetts. A tak jsem jel do Bostonu, do Cambridge a šel jsem na předávání té úžasné Ig Nobelovy ceny na Harvardovu univerzitu a takové předávání, to je moc pěkný zážitek. Skuteční laureáti Nobelovy ceny vám předávají tu vaší. To zaprvé. A také je tam devět dalších, kteří dostanou cenu. Tady je jeden z dalších vítězů. Je to Charles Paxton, který vyhrál v roce 2000 díky svému biologickému výzkumu "Chování pštrosů při námluvách s lidmi v chovných podmínkách v Británii." (Smích) A myslím, že i tady v místnosti sedí někteří laureáti Ig Nobelovy ceny. Dane, kde jsi? Dan Ariely? Potlesk pro Dana. (Potlesk) Dan vyhrál díky práci v oblasti medicíny, kde dokazoval, že drahé falešné léky fungují lépe než levné falešné léky. (Smích)

6:06 Takže tady vidíte mých 5 minut slávy, mojí děkovnou řeč a tady je kachna. Dnes je poprvé na západním pobřeží. Pošlu vám jí. (Smích) Ok? Můžete si jí poslat. Je to muzejní exemplář, takže se nemusíte obávat ptačí chřipky.

6:38 Po tom, co jsem vyhrál tu cenu, můj život se změnil. Zaprvé, lidé mi začali posílat všechno, co nějak souviselo s kachnami a tak mám teď opravdu pěknou sbírku. (Smích) Co je ale důležitější, lidé mi začali posílat jejich zážitky s pozorováním zvláštního zvířecího chování a věřte mi, že pokud se někde objeví nějaké nezvyklé chování, vím o tom.

7:12 (Smích)

7:16 Tohle je los. Los, který se snaží spářit se s bronzovou sochou bizona. Montana, rok 2008. Tady máme žábu, která se chce evidentně pářit se zlatou rybkou. Je to z Nizozemí, rok 2011. Tady máme ropuchy v Austrálii. Jde o smrt na silnici. Tohle je nekrofilie. Co je zajímavé, je ta pozice. Misionářská pozice se v říši zvířat objevuje jen velmi vzácně. A tohle jsou holubi v Rotterdamu. Vlaštovky obecné v Hong Kongu, 2004. Krocan ve Wisconsinu v areálu Ethan Allen nápravného institutu pro mladistvé. Trvalo to celý den a ti mladí delikventi se opravdu bavili.

8:19 Takže co to vlastně znamená? Když se ptám, myslím tím, proč se to v přírodě děje? Došel jsem k závěru, pozorováním všech těchto případů, že důležitým je, že se to děje jen, když je smrt okamžitá a dramatická a pokud nastane ve správné pozici pro páření. Tedy, myslel jsem si to, dokud jsem nedostal tyhle obrázky. Tady vidíte mrtvou kachnu. Ležela takhle už tři dny a navíc na zádech. Takže tolik k mé teorii nekrofilie.

9:02 Jednoduše další příklad toho, jaký vliv mají na život ptáků skleněné budovy. Tohle je Šílenec Max, kos z Rotteradmu. Ten pták dělal jen jednu věc. Znovu a znovu nalétával do okna, od roku 2004 do roku 2008, den za dnem. Tady je a tady je krátké video.

9:23 (Hudba) (Bum) (Bum) (Bum) (Bum)

9:58 To, co ten pták dělá je, že bojuje s vlastní představou. Zdá se mu, že je v jeho teritoriu vetřelec a ten se objeví pokaždé, když přiletí i on, takže to nebere konce. Na začátku jsem si myslel -- toho ptáka jsem studoval několik let -- myslel jsem, že by mohl mít poškozený mozek, chápete? A neměl. Ukážu vám několik obrázků, jsou to záběry z videa a on v posledním momentu, než narazí do skla, před sebe vystrčí nohy a pak teprve do skla narazí.

10:33 Na závěr mi dovolte váš všechny pozvat na Den mrtvé kachny. Koná se každý rok 5. června. Scházíme se vždy odpoledne, za pět minut šest, před Národním historickým muzeem v Rotterdamu, z muzea přineseme kachnu a diskutujeme o nových způsobech, jak zabránit ptákům v narážení do těch oken. A jak víte nebo možná nevíte, jde o jednu z hlavní příčin úmrtí ptáků na celém světě. Jenom ve Spojených státech zemře kvůli nárazu do skleněných budov asi miliarda ptáků. A když skončíme, jdeme pak do čínské restaurace, kde máme šestichodovou kachní večeři.

11:19 Takže doufám, že vás příští rok uvidím v Rotterdamu, v Nizozemí, na Den mrtvé kachny. Děkuji vám.

11:28 (Potlesk)

11:30 Omlouvám se. Mohli byste mi, prosím, vrátit mou kachnu?

11:38 (Smích) (Potlesk)

11:41 Děkuji.