Return to the talk Return to talk

Transcript

Select language

Translated by Michal Salajka
Reviewed by Helena Brunnerová

0:11 Chtěla bych vám povědět něco málo o své přednášce na TEDxHouston. Ráno po přednášce jsem se probudila s tou nejhorší kocovinou ze zranitelnosti v životě. A nevyšla jsem z domu asi tři dny.

0:30 Pak jsem poprvé vyšla s kamarádkou na oběd. Když jsem vstoupila, seděla už u stolu. Sedla jsem si a ona řekla: "Proboha, vypadáš hrozně." Řekla jsem: "Díky. Vlastně cítím, že nefunguju." A ona na to: "Co se děje?" Řekla jsem: " Právě jsem pověděla pěti stům lidí, že jsem se stala výzkumnicí, abych se vyhnula zranitelnosti. A že když z mých podkladů vyplynulo, že být zranitelná je zcela podstatné k nadšenému životu, řekla jsem těmto 500 lidí, že jsem se zhroutila. Na jeden slajd jsem napsala "Zhroucení". Jak jsem si mohla myslet, že je to dobrý nápad?" (Smích)

1:17 Ona řekla: "Viděla jsem živé vysílání tvé přednášky. Nebyla jsi to tak úplně ty. Bylo to trochu jiné než obvykle. Ale bylo to skvělé." Já jsem řekla, "To se nesmí stát: YouTube, chtějí to dát na YouTube. A pak půjde o 600, 700 lidí." (Smích) Ona řekla: "No, myslím, že teď už je pozdě."

1:42 Odpověděla jsem: "Chci se tě na něco zeptat." Ona na to: "Dobře." A já: "Pamatuješ si, jak jsme byly na univerzitě, byly jsme divoké a trochu hloupé?" A ona řekla: "Jo." A já: "Pamatuješ, jak jsme nechaly dost ošklivou zprávu na záznamníku bývalého přítele? Pak jsme se musely vloupat na jeho pokoj a vymazat pásku?" (Smích) A ona na to: "Hm ... ne." (Smích) Samozřejmě že v té chvíli mě napadlo říct jenom: "No, ani já." Totiž ... ani já."

2:16 A myslím si: "Brené, co to děláš? Co to děláš? Proč jsi to připomněla? Zbláznila ses? Tvé sestry by se na tohle hodily skvěle." Podívala jsem se na ni a ona řekla: "Vážně se tam chceš zkusit vloupat a ukrást to video, než ho dají na YouTube?" A já na to: "Tak trochu o tom přemýšlím." (Smích) Odpověděla: "Ty jsi ten nejhorší vzor zranitelnosti co kdy existoval." (Smích) Podívala jsem se na ni a řekla jsem něco, co v té chvíli vypadalo trochu dramaticky, ale nakonec to bylo spíše prorocké než dramatické. Řekla jsem: "Pokud se z 500 stane 1000 nebo 2000 můj život skončí." (Smích) Neměla jsem záložní plán pro čtyři miliony.

3:12 (Smích)

3:16 A můj život opravdu skončil, když se to stalo. Na jeho ukončení bylo možná nejtěžší to, že jsem si o sobě uvědomila něco nepříjemného, totiž, že přestože budu frustrovaná, že nedokážu ukázat svou práci světu, byla ve mně část, která usilovně pracovala, jak zůstat bezvýznamná, nepoutat pozornost. Ale chci mluvit o tom, co jsem se naučila.

3:46 Dvě věci jsem se minulý rok naučila. Zaprvé: Zranitelnost není slabina. A ten mýtus je nesmírně nebezpečný. Chci se vás upřímně zeptat -- a varuju vás, jsem kvalifikovanou terapeutkou, dokážu být oproti vám nepříjemně trpělivá -- takže by bylo skvělé, kdybyste mohli prostě zvednout ruku -- upřímně, kdo z vás, když uvažujete, že uděláte něco zranitelného, nebo řeknete něco zranitelného, si myslí, "Bože, zranitelnost je slabina. Toto je slabina?" Kdo z vás považuje zranitelnost a slabost za totéž? Většina lidí. Teď se vás chci zeptat: Tento týden na TEDu, kdo z vás, když jste tady na pódiu viděli zranitelnost, ji považoval za čistou odvahu? Zranitelnost není slabina. Definuji zranitelnost jako citové riziko, obnažení, nejistotu. Pohání náš každodenní život. A dospěla jsem k přesvědčení -- tento výzkum dělám už dvanáctým rokem -- že zranitelnost je naší nejpřesnější mírou odvahy -- být zranitelný, ukázat se, být upřímný.

5:09 Jednou ze zvlášních věcí, která se přihodila po TED explozi, bylo, že jsem dostala mnoho nabídek, abych mluvila po celé zemi -- ať už ve školách a na schůzkách rodičů nebo ve společnostech z Fortune 500. A spousta hovorů probíhala takto: "Doktorko Brownová. Moc se nám líbil váš TEDTalk. Byli bychom rádi, kdybyste přijela přednášet. Ocenili bychom, kdybyste nezmiňovala zranitelnost a stud." (Smích) O čem mám podle vás mluvit? Dostala jsem na to hlavně tři odpovědi. Toto je, upřímně řečeno, především z podnikové oblasti: inovace, tvořivost a změna. Ráda bych tedy prohlásila, že zranitelnost je rodištěm inovace, tvořivosti a změny. (Potlesk) Tvořit znamená dělat něco, co nikdy dřív neexistovalo. Nic není zranitelnějšího. V přizpůsobivosti ke změně jde hlavně o zranitelnost.

6:21 Zadruhé, kromě toho, že jsem konečně pochopila vztah mezi zranitelností a odvahou, zadruhé jsem se naučila toto: O studu musíme mluvit. A budu k vám skutečně upřímná. Když jsem se stala "výzkumnicí zranitelnosti", což se stalo středem pozornosti díky TEDTalku -- nedělám si legraci.

6:48 Uvedu vám příklad. Asi před třemi měsíci jsem byla ve sportovním obchodě koupit brýle, chrániče na holeně a podobné věci, co rodiče nakupují ve sportovních potřebách. Zhruba z 30 metrové vzdálenosti slyším: "Zranitelnost TED! Zranitelnost TED!" (Smích) Jsem z páté generace Texasanů. Naším rodinným heslem je "Zavři se a zásob se". Nejsem přirozenou výzkumnicí zranitelnosti. Takže jdu dál, mám ji za zády. (Smích) A pak uslyším: "Zranitelnost TED!" Otočím se a říkám: "Ahoj." Je u mě a říká: "Vy jste ta výzkumnice studu, která se zhroutila." (Smích) V té chvíli si rodiče přitahují děti k sobě. "Dívejte se jinam." A já jsem ze všeho už tak utahaná, že se na ni podívám a říkám: "Bylo to zatracené duchovní probuzení."

8:00 (Smích)

8:02 (Potlesk)

8:04 A ona se na mě podívá a udělá tohle: "Já vím." A řekla: "Dívaly jsme se na tvůj TEDTalk v mém čtenářském klubu." Pak jsme četly tvou knihu a přejmenovaly jsme se na Zhroucené holky." A řekla: "Naše heslo je: 'Jsme na prášky a je to úžasný pocit.'" (Smích) Nedokážete si představit, jaké je to pro mě na fakultních schůzích.

8:36 Když se ze mě stala Zranitelnost TED, jako akční postava -- jako Ninja Barbie, ale jsem Zranitelnost TED -- řekla jsem si, že nechám všeho toho studu, protože jsem strávila šest let studiem studu než jsem skutečně začala psát a mluvit o zranitelnosti. A myslela jsem si, díky bohu, protože stud je hrozné téma, nikdo o něm nechce mluvit. Je to nejlepší způsob, jak umlčet lidi v letadle. "Co děláte?" "Zkoumám stud." "Ou." (Smích) A vidím do vás. (Smích)

9:13 Ale jak jsem přežívala poslední rok, připomněla jsem si základní pravidlo -- ne výzkumnické pravidlo, ale morální imperativ ze své výchovy -- tanči s tím, kdo tě přivedl. A nepoučila jsem se o zranitelnosti a o odvaze a tvořivosti a inovaci studiem zranitelnosti. O těchto věcech jsem se poučila zkoumáním studu. A tak bych vás ráda uvedla do studu. Jungovští analytici nazývají stud močálem duše. A my do něj vkročíme. Cílem není vstoupit, postavit dům a žít tam. Jde o to obout si galoše a projít skrz a najít si cestu. A to z následujícího důvodu.

10:11 Slyšeli jsme nejpřesvědčivější výzvu, abychom v této zemi, a myslím že i na celém světě, mluvili o rase, že? Ano? Slyšeli jsme to. Že? Nejde o tom hovořit beze studu, protože nemůžete mluvit o rase, aniž byste mluvili o výsadách. A když lidé začnou mluvit o výsadách, ochromí je stud. Slyšeli jsme o skvělém a jednoduchém řešení jak nezabíjet lidi při operacích, - mít kontrolní seznam úkolů. Tento problém nemůžete vyřešit bez oslovení studu, protože když se ti lidé učí, jak stehovat, učí se také, jak spojovat svou cenu s všemocností. A všemocní lidé nepotřebují kontrolní seznamy.

10:58 Jméno následujícího TED kolegy jsem si musela zapsat, abych ho tu nepopletla. Myshkin Ingawale, Doufám, že jsem to řekla správně. (Potlesk) Viděla jsem tohoto TED kolegu, když jsem tu byla první den. A on vystoupil a popsal, jak měl potřebu vytvořit technologii, která by pomohla testovat chudokrevnost, protože lidé zbytečně umírali. A řekl: "Viděl jsem, že je to potřeba. Víte co jsem udělal? Vyrobil jsem to." A propukl potlesk a všichni se tvářili jako: "Ano!" A on řekl: "A nefungovalo to. A tak jsem to udělal znovu 32krát, a pak to fungovalo."

11:35 Víte, jaké je velké tajemství TEDu? Nemůžu se dočkat, až to řeknu lidem. Vlastně to dělám právě teď. (Smích) Toto je konference neúspěchu. Vážně, je to tak. (Potlesk) Víte, proč je toto místo úžasné? Protože jenom málokdo tady se bojí neúspěchu. A nikdo z těch, kdo byli na jevišti, se, co jsem zatím viděla, nevyhnul neúspěchu. Já jsem totálně selhala mnohokrát. Myslím, že svět to nechápe, a to kvůli studu.

12:09 Jeden skvělý citát mě v posledním roce zachránil - od Theodora Roosevelta. Mnoho lidí mu říká citát o "Muži v aréně". A zní následovně: "Na kritikovi nezáleží. Ani na člověku, který sedí a upozorňuje, jak by muž činu mohl dělat věci lépe, a jak padá a klopýtá. Čest získá člověk v aréně, jehož tvář je zohyzněná prachem, krví a potem. Ale když je v aréně, přinejlepším vyhraje, a přinejhorším prohraje, ale když padne, když prohraje, udělá to s velkou odvahou."

12:49 A myslím, že o to jde na této konferenci. O to jde v životě, o velkolepou odvahu, o to být v aréně. Když přijdete k aréně a dáte ruku na dveře, a myslíte si, "Jdu tam a zkusím to," stud je šotkem, který říká: "Ne ne. Nejsi dost dobrý. Nikdy jsi nedostal ten manažerský diplom. Žena tě opustila. Vím, že tvůj otec ve skutečnosti nebyl v Lucembursku, ale v Sing Sing (vězení). Vím o všem, co se ti stalo, když jsi dospíval. Vím, že si myslíš, že nejsi dost hezký, dost chytrý, dost talentovaný nebo dost mocný. Vím, že tvůj otec ti nikdy nevěnoval pozornost, ani když ses stal finančním ředitelem." To je stud.

13:31 A když ho dokážeme utišit a vstoupíme a řekneme: "Udělám to," vzhlédneme a kdo jsou ti kritici, kteří si ukazují a smějí se? Kdo je to z 99 procent? My. Stud nám opakuje dvě věci -- "nikdy nejsi dost dobrý" a když se z toho dokážete vymluvit, "kdo si myslíš, že jsi?" Je třeba si uvědomit, že stud není vina. Stud je zaměřený na osobnost, vina je zaměřená na chování. Stud je: "Jsem špatný." Vina je: "Udělal jsem něco špatného." Kdo z vás, kdybyste mi způsobili něco bolestivého, by byl ochotný říct: "Omlouvám se. Udělal jsem chybu?" Kdo z vás by byl ochotný to říct? Vina: Omlouvám se, udělal jsem chybu. Stud: Omlouvám se. Jsem chyba.

14:24 Mezi studem a vinou je velký rozdíl. A toto byste měli vědět: Stud vysoce, vysoce souvisí se závislostí, depresí, násilím, agresí, šikanou, sebevražedností, poruchami příjmu potravy. A ještě víc byste měli vědět toto: Vina s těmito věcmi souvisí inverzně. Schopnost postavit to, co jsme udělali nebo nedovedli udělat, proti tomu, jací chceme být, je neuvěřitelně přizpůsobivá. Je nepohodlná, ale přizpůsobivá.

14:58 Další věc, kterou byste měli vědět o studu vědět je, že je úplně řízený pohlavím. Když stud zaleje mě nebo Chrise, budeme se cítit stejně. Všichni, jak tu sedíte, znáte teplou vlnu studu. Jsme si docela jistí, že jediní lidé, kteří nezažívají stud, jsou ti, kteří nemají schopnost propojení nebo vcítění. Což znamená, ano, mám trochu studu; ne, jsem sociopat. Takže bych volila, ano, máte trochu studu. Stud cítí muži i ženy stejně, ale je řízený podle pohlaví.

15:32 Pro ženy je nejlepším příkladem, jaký vám můžu dát Enjoli, reklama: "Můžu vyskládat oblečení na praní, zabalit svačinu, rozdat pusy, a být v práci od pěti do devíti. Zvládnu přinést domů slaninu, osmahnout ji na pánvičce, a stále ti připomínat, že jsi muž." Pro ženy je studem všecko to udělat, udělat to dokonale a nedat najevo, že se potíte. Nevím, kolik parfému ta reklama prodala, ale zaručuji vám, že prodala spoustu antidepresiv a léků proti úzkosti. (Smích) Studem je pro ženy síť nedosažitelných, protikladných, soupeřících očekávání jaké máme být. A je to svěrací kazajka.

16:22 Pro muže není studem shluk soupeřících, protikladných očekávání. Studem je toto: Jak nebýt vnímaný? Jako slabý. Během prvních čtyř let výzkumu jsem nedělala rozhovory s muži. A to až do té doby, než mi jednou po autogramiádě knih řekl jistý muž: "Líbí se mi, co říkáte o studu, ale zajímalo by mě, proč jste nezmínila muže." A já na to: "Nezkoumám muže." On řekl: "To je výhodné." (Smích) Odpověděla jsem: "Proč?" A on řekl: "Protože říkáte, abychom se otevřeli, řekli svůj příběh, byli zranitelní. Ale vidíte tyto knížky, které jste právě podepsala, pro mou ženu a mé tři dcery?" Řekla jsem: "Ano." "Radši by byly, kdybych zemřel na svém bílém koni, než by viděly, jak spadnu. Když se otevřeme a jsme zranitelní, vytřískají z nás duši. A neříkejte mi, že to dělají chlapi a trenéři a otcové, protože ženy v mém životě jsou na mě tvrdší než kdokoliv jiný."

17:28 Takže jsem začala dělat rozhovory s muži a pokládat otázky. A tohle jsem zjistila: Ukažte mi ženu, která si dokáže sednout s mužem v opravdové zranitelnosti a strachu, a ukážu vám ženu, která udělala neuvěřitelný kus práce. Ukažte mi muže, který si dokáže sednout s ženou, která toho má po krk, už to všecko dál nezvládne, a jeho první reakce není "Vytáhl jsem nádobí z myčky", ale doopravdy poslouchá -- protože nic víc nepotřebujeme -- ukážu vám chlapa, který udělal spoustu práce.

18:02 Stud je epidemií naší kultury. A abychom se z něj dostali, abychom si k sobě navzájem znovu našli cestu, musíme pochopit, jak nás ovlivňuje, jak ovlivňuje naše rodičovství, způsob, jak pracujeme, způsob, jak na sebe navzájem hledíme. V rychlosti, výzkum od Mahalika z Bostonské univerzity. Ptal se, co dělají ženy, aby vyhovovaly ženským normám? Nejčastější odpovědi v této zemi: hezká, štíhlá, skromná, a využívá veškeré dostupné prostředky na vzhled. Když se ptal na muže, co muži v této zemi musí udělat, aby vyhovovali mužským normám, odpovědi byly: vždy projevujte ovládání emocí, práce je první, usiluje o postavení a sílu.

18:53 Pokud máme najít cestu zpět k sobě navzájem, musíme pochopit a znát empatii, protože empatie je protilék na stud. Pokud dáte stud na Petriho misku, potřebuje tři věci, aby mohl exponenciálně růst: utajení, mlčení a odsuzování. Pokud dáte stejné množství studu na Petriho misku a zalejete ho pochopením, nepřežije. Dvě nejmocnější slova, když zápasíme, jsou: já také.

19:18 A tak skončím touhle myšlenkou: Pokud chceme najít cestu zpět k sobě navzájem, zranitelnost bude tou cestou. A vím, že je lákavé zůstat venku z arény, protože si myslím, že to jsem dělala celý život, a myslela si, že tam půjdu a nandám jim to, až budu neprůstřelná a dokonalá. A to je svůdné. Ale pravda je taková, že to se nikdy nestane. A i když pak budete tak dokonalí, jak dokážete, a tak neprůstřelní, že to víc nejde, když tam vstoupíte, to my vidět nechceme. Chceme, abyste vstoupili. Chceme být s vámi a naproti vám. A prostě chceme pro sebe a pro lidi, na kterých nám záleží, a pro lidi, se kterými pracujeme, velkou odvahu.

20:11 Velice vám všem děkuju. Moc si toho vážím.

20:14 (Potlesk)